Slash povídkyFanfiction povídky a archiv

1. Zpackaný lektvar

Publikováno 26.06.2017 v 00:02 v kategorii Pohádka o spícím hadovi, přečteno: 249x

Harry je v šestém ročníku. Hodina lektvarů se jako obvykle nepovede... - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

1.

Bylo páteční ráno, Harry se díval z okna na poletující sníh. Teď na konci listopadu bylo nejspíš celé Skotsko pod bělostnou studenou přikrývkou.

„Harry, pohni, přijdem pozdě na snídani!“ zavolal na něj Ron. Sám vyrazil z ložnice. Černovlasý Nebelvír si povzdechl. Poslední dobou měl divný pocit, jako by se mělo něco stát... Doufal, že to něco nesouvisí s tím Hadím ksichtem. Už měl dost zlých snů, vizí... Harry prostě Nitrobranu nezvládl a i kdyby dostal další šanci se ji učit (protože Snape zatím odolával ředitelovu naléhání), nebyl ochotný podstupovat tu snapeovskou torturu znova.

TAK, HARRY, DĚLEJ!“ ozval se zezdola řev.

Znova si povzdechl, popadl své věci na vyučování a zamířil za svými přáteli. Ve společenské místnosti se připojil k Ronovi a Hermioně a Ginny. Ignoroval zbožňující pohled nejmladší Weasleyové, protočil oči nad starostlivým pohledem Hermioniným a ušklíbl se na hladově se tvářícího Rona.

V Síni se posadil na své místo a sáhl po opečených toustech. Napůl nevědomky si na ně natřel máslo a džem. Ještě v myšlenkách prodléval u posledního snu. Byl divný. Nepamatoval si z něj vlastně skoro nic, jen pocity. Úzkost, lítost a bolest, která zachvacovala celé jeho tělo. Jakoby se mu žilami šířil sžíravý oheň... Ze snů od Voldemorta byl zvyklý na bolest, takže měl postel naštěstí obsazenou tišícími kouzly. Tentokrát by jeho bolestný křik musel probudit celou věž...

„Harry!“ šťouchl do něj Ron, až mu vyrazil z ruky toust.

„Co je?“ Harry vzhlédl, naprosto zmatený. Neposlouchal, co se kolem něj povídalo, takže se tvářil jak vyoraná myš. Jeho výraz většinu blízko sedících Nebelvírů pobavil.

„Tys zase neposlouchal?“ zasténal Ron. „Mluvili jsme o Vánocích! Pojedeš s náma?“

„Já nevím,“ zamumlal Harry. „Brumbál se nechce vyjádřit.“

„My si s ním promluvíme, že jo, Hermiono,“ otočil se Ron na kamarádku. Ta se zatvářila nejistě a pokrčila rameny. „Kdyby Brumbál souhlasil...“

„Já za ním jdu hned,“ rozhodl se Ron, Hermiona jen protočila oči. Harry už kolem zase nevnímal, dokud najednou Hermiona nezvolala: „Harry, pospěš si, Lektvary!“

Povzdechl si. Jakoby potřeboval další Snapeovo pošklebování, ke svému trápení a bolehlavu, který se o něj právě pokoušel. Ale po přísném pohledu své nejlepší kamarádky se zvedl a kráčel za ní směrem ke sklepení.

Nepříjemná bolest hlavy se pomaličku stupňovala. Vědět Hermiona o tom, jak se Harry cítí, rovnou by ho poslala na ošetřovnu, ale Harry dobře věděl, že Snape by nepřijal jako omluvu ani jeho vlastní smrt, kdyby na to přišlo. Občas ho napadalo, na kom si bude zchlazovat žáhu, až on Bradavice opustí. A začínal být rád, že si Sirius nestačil pořídit děti, nebo že on nemá sourozence.

Další nával bolesti ho přiměl zatnout čelisti, aby nezaúpěl. Po vstupu do učebny se mu začala točit hlava... Zajímavé, ani si nevšiml, kdy je Snape vpustil dovnitř... No, aspoň k něčemu ten bolehlav je dobrý. Chtěl se posadit vedle Hermiony, ale zaslechl (podivně utlumené) Snapeovo štěknutí, aby si sedl do přední lavice. Poslechl beze slova, neměl sílu se ani naštvat, natož něco namítat. Uvědomil si, že zůstal sedět sám, všichni ostatní byli po dvou. No, až to bouchne, aspoň to trefí jen jeho.

Vytáhl si učebnici, nalistoval příslušnou stránku.

'Vzpomínkový lektvar,' četl. 'Na vyvolávání vzpomínek? Já spíš potřebuju něco, co působí opačně...' povzdechl si Harry v duchu. Měl příliš mnoho vzpomínek, které by nejradši pohřbil hodně hluboko.

„Potter si myslí, že si nemusí zapisovat postup?“ zaštěkalo něco blízko něj. Vzápětí mu po boku zavířila černá splývavá látka. S pocitem bezmoci Harry zvedl hlavu.

„Mám dojem, že máte něco na práci, Pottere!“ zahulákal profesor, očividně vytočený Harryho duševní nepřítomností.

„Ano, pane,“ hlesl Harry. Přes Snapeovo rameno pohlédl na tabuli. Přes mlhu, kterou začínal mít částečně zastřený zrak, si pracně přečetl zadání a opsal si ho.

Pak nepatrně potácivým krokem došel pro suroviny. Nalil vodu do kotlíku a zapálil pod ním oheň. I ve svém polovědomí se snažil postupovat správně, podle postupu, jak si ho napsal... A překvapivě se mu dařilo. Lektvar s každou přísadou měnil barvu, z původní zlaté barvy do krvavé červeně, až převládl odstín silného čaje, ten vybledl do růžové, bílé a z té najednou začal modrat.

Draco Malfoy se začínal mračit. Jak si všiml, Potterovi se lektvar z nějakého důvodu dařil, běžně touhle dobou - i přes pomoc Grangerové – už vybouchl. Draco si neuměl vysvětlit, jak Potter vůbec dokázal složit NKÚ z Lektvarů, když je takové nemehlo... Jediné logické vysvětlení bylo, že při zkouškách využil svého vlivu Chlapce, který přežil... I když jeho vrozená inteligence mu napovídala, že při tom negativním věhlasu, jaké měl v té době, nemohl Potter uspět. Nakonec si nad tím přestal lámat hlavu, nakonec úspěch Zlatého chlapce v Lektvarech nebyla jeho věc. Měl jiné starosti... Naposled pohlédl stranou, Potterovým směrem... a s uspokojením si povšiml, že tomu nemehlu upadl nůž na zem. Potter se pro něj shýbl... Draco neodolal, využil toho, že se jeho kmotr nedívá a odlevitoval nad jeho kotlík svazek poslední a nejdůležitější ingredience – magické pomněnky. Všiml si, že on ji tam ještě nedal, byl zvědavý, co to ve výsledku s lektvarem udělá.

Svazek magické rostlinky se potopil, lektvar tím získal nádherný odstín nebeské modři. 

Harry se narovnal, chvilku jen stál a vydýchával nápor bolesti, která hodně zesílila, když se sklonil. Po paměti zatápal po připravené pomněnce – mlha mu zastírala pohled, takže si nevšiml, že lektvar už požadovanou barvu má... vhodil kytičku do kotlíku, dvakrát zamíchal po směru hodinových ručiček... Hladina lektvaru ztmavla do barvy noční oblohy. Už jen hvězdy chyběly. Nic z toho ale Harry nevnímal. Uvědomil si, že udělal všechno, už zbývalo jen zhasit oheň a kotlík odstavit. Mávnutím hůlkou uhasil své ohniště, ale jak se naklonil nad kotlík, vdechl mnohonásobně zesílené výpary, což mělo svůj, bohužel velmi negativní následek.

V bleskovém sledu se mu před nevidomýma očima přehrálo několik nejsilněji potlačovaných vzpomínek... Od nejmladších po nejstarší.

Snažil se ty vidiny potlačit, ztrátu Siriuse, Cedrikovu vraždu, kruté Vernonovy tresty, když byl dítě... Až do chvíle, když uslyšel křik své matky a neskutečnou bolest na svém čele. Bylo to, jakoby mu hlava pukla samým napětím, nevydržel, vykřikl nahlas a přitiskl si ruku na jizvu. Jen matně si uvědomil lepkavé vlhko pod prsty. Že mu po ruce steklo trochu krve přímo do lektvaru, si všimnout nemohl.


Severus Snape, který právě peskoval pobledlého Mrzimora v zadní lavici, se ohlédl po výkřiku. Byl to zvuk, který slýchal často, když musel být přítomen 'zábavě' svého Temného pána... Tento zvuk značil většinou krutou bolest, naskakovala při něm husí kůže a mrazení po zádech...

Zadoufal, že Potter nemá další vizi, teď se to vážně nehodí... Kdyby jen ten pitomec projevil trochu snahy při ovládnutí Nitrobrany!

Vrhl se k němu, kluk si držel ruku na čele, odtáhl mu ji. Jizva byla zanícená a hojně krvácela. Zneklidněl, i když navenek vypadal nezaujatě a střízlivě klidný.

„Pottere?!“ oslovil ho příkře. „Pokud si myslíte, že tímhle divadlem si nějak pomůžete...“

Harry neodpovídal. Neslyšel ho. Měl plné uši matčina křiku... I toho vlastního. Vydal jediný výkřik, teď pevně svíral rty, aby se přinutil mlčet. Neviděl, neslyšel a nedovolil si vydat hlásek. Jen se modlil, aby to už skončilo. Bolest teď naprosto opanovala celé jeho bytí.

Snape svou logickou myslí bleskově uvažoval. Musí toho spratka poslat na ošetřovnu, ale taky dát vědět Albusovi, co kdyby to byla vize... Mimoděk shlédl do kotlíku a v duchu zaklel, protože pochopil.

Temně modrá, téměř inkoustová hladina lektvaru prozradila, co se zřejmě stalo. Potter musel vhodit do lektvaru mnohem víc pomněnky, než bylo bezpečné. Pak zřejmě vdechl čerstvé výpary a to muselo povolit stavidla jeho vzpomínek. Dost možná i něco ohledně Temného pána...

„Grangerová!“ křikl na ni. Leknutím upustila míchátko. „Odvedete Pottera na ošetřovnu! Mám lepší věci na práci, než skákat okolo zhrouceného pitomce, který si neumí správně přečíst dávkování!“ Ignoroval, že ho probodla odsuzujícím pohledem a pustil Potterovu ruku, kterou do té doby držel. Odstoupil od něj a chystal se dát třídě malé kázání o správném dávkování, když v tom Harry bolestně zasténal a omdlel. Jak padal k zemi, rukou zavadil o kotlík, který se tím převrhl. Většina lektvaru se rozlila po stole, ale část skončila i na zemi a - jak si profesor stačil všimnout – na Potterovi. Malé množství mu vteklo do úst.


„Tak nikam nemusíte,“ poznamenal směrem ke zděšené Nebelvírce, která se hnala ke svému příteli. Rozhlédl se po třídě.

„Kdo má dokončený lektvar, odebere vzorek a dá mi ho na stůl. Za domácí úkol mi napíšete vše o tomto lektvaru, především to, co způsobí špatné dávkování ingrediencí! Třicet palců by mohlo stačit. Pane Malfoyi, máte dohled, než se vrátím.“

Blonďák se pyšně vypjal, Nebelvírská část sborově zasténala, při představě toho množství pergamenu na úkol. Zmijozelští dokonce zašli tak daleko, aby nenávistně shlíželi na bezvědomé tělo na zemi.

Snape mezitím kouzlem nadzvedl bezvědomého chlapce a levitoval ho z učebny. Grangerové, která už měla na krajíčku, nařídil odebrat vzorek Harryho lektvaru a odešel směr ošetřovna.


Komentáře

Celkem 7 komentářů

  • Vai 26.06.2017 v 17:45 To vypada dosti zajimave, uz se tesim co se bude dit dal


  • sisi 26.06.2017 v 19:28 Ron opět pitomec, Ginny o krok pozadu (nějak jí nedošlo, že u Harryho nemá šanci), Hermiona myšlenkami v knihách a úvahami na "šlechetnosti" Nebelvírů. Snape stále ve střehu v hodině lektvarů a Malfoy zůstává nad věcí. Jen jsem zvědavá, kam povídka zavede Harryho. Těším se na další díl. Jsem ráda, že jsem povídku objevila v tomto archivním blogu.


  • xlovexx 26.06.2017 v 21:01 tak tahle povidka vypada dost zajimave!!! hrozne se tesim na dalsi dilek! doufam ze bude brzy:) Jen se nejak nemuzu zbavit myslenky, ze tvoji prezdivku znam. nemas nahodou i jine hp povidky?


  • SORA 77 26.06.2017 v 22:14 Publikovala jsem i na ohayosora.webnode.cz
    a začínala jsem na Anime - manga.


  • Achája 01.07.2017 v 10:36 To je zajímavý a pěkně rozjetý začátek:-)


  • Kilia Ice 02.07.2017 v 10:03 Ale nie. Chudáčik. Som nehorázne zvedavá co sa presne stane. Vážne netuším čo máš v pláne, ale dúfam, že pokračovanie bude čoskoro :D


  • mamba 16.08.2017 v 19:21 zajímavý začátek, těším se na další "sousto" ;-) díky


  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?