Slash povídkyFanfiction povídky a archiv

15.Kletby a dědictví

Publikováno 07.02.2018 v 13:52 v kategorii Pohádka o spícím hadovi, přečteno: 383x

Ahoj, čtenáři! Zůstal mi ještě někdo věrný? Pro ty, co ano, přidávám novou kapitolu k Hadovi. A díky za tu fůru komentářů! I za ty jízlivé. - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Harry jde na čtení Siriovy závěti a Voldemortovi se dostane do rukou nová věštba...

Voldemortovo sídlo

Do sálu, kde Temný Lord Voldemort seděl na svém trůně a rozmlouval se svou milovanou Nagini, vstoupil Smrtijed, hlavní strážný kobek, kde Voldemort věznil své zajatce.

Smrtijed se hluboce uklonil a než stačil Temný pán něco říct, promluvil: „Dovol mi, oznámit ti novinu, můj pane.“

„Mluv!“ štěkl podrážděně Voldemort, nelibě nesl, že byl vyrušen ve chvíli své siesty. Zvažoval, že onoho drzouna potrestá, ať chce říct cokoli, i kdyby snad byla zpráva zajímavá.

„Můj pane, ta stará zajatkyně, která byla letos v červnu přivedena z Odboru záhad, měla vizi. Svědkem byl jeden z mladších strážných.“

„Přiveď ho!“ zařval na něj Voldemort. Vstal z trůnu a chvíli netrpělivě přecházel po stupínku. Nagini stočená do smyček ho nevzrušeně sledovala.

>Zssachovej klid, můj milovaný pane, sss,< zasyčela po chvíli. Temný kouzelník se zastavil, pak se znovu posadil na trůn a pohladil hada po hlavě.

Vtom do sálu vešel hlavní strážce a provázel ho vyděšený mladíček, zjevně jeden z nedávno označených. Voldemort službou v kobkách zaprvé trestal – například, když některý z nováčků selhal při plnění úkolu, při práci se zajatci přišel k rozumu; a za druhé tak odměňoval ty, o nichž věděl, že najdou v této práci největší potěšení.

Vystrašený chlapec se jen pomalu přibližoval ke svému hrozivému pánovi. O službu mezi Smrtijedy nestál, ale jeho otec – oddaný Smrtijed z vnějšího kruhu – trval na svém.

Mladík klesl na kolena, Voldemort k němu těsně přistoupil a vzal ho za bradu. Bezohledným Nitrozpytem vnikl do jeho mysli a prohledal každý její kout.

Proroctví, které našel, si prohlédl několikrát. Pak se zamyšleně odvrátil od mladíka, který se v mdlobách a krvácející z nosu zhroutil na chladnou mramorovou podlahu. Temný pán jen mávl rukou, aby ho odtáhli, přihlížející následovníci ihned poslechli. Voldemort osaměl, ale nijak si nevšímal, že i Nagini se kamsi odplazila.


'Kletba, zrozená ze zloby, přisoudila před tisícem let mladému muži hadí tvář. Neporazitelným se stane ten, který jeho kletbu zlomí a spojí se s ním. S nimi vstoupí magický svět do nového věku.'

Tak znělo proroctví zajaté Vidoucí, té staré ženské, kterou věznil už od toho fiaska na Ministerstvu. Přemýšlel, co je tím myšleno. Indicie obsažené ve věštbě mu nic neříkaly.

Ale byl už dost starý a vzdělaný. Jeho sbírka knih obsahovala nespočet informací, takže zamířil tam. Rozhodl se hledat a najít. Začal mezi těmi nejstaršími knihami o kletbách.


Ústředí Fénixova řádu

Harry se v posteli zavrtěl a povzdechl si. Probudil ho ten samý sen, který se mu zdál už kolik dní, i zde na Ústředí Řádu. Zítra se vrátí zpět do školy a může hledat dál. Když promýšlel příběh z knihy pohádek a sen, usoudil, že magie ho vede správně. To on jen nevidí, co vlastně hledá. Pokud Sal po jeho smrti vytvořil ještě jednu místnost, je logické, že on o ní neví... Musí se tedy znovu podívat.

„Najdu tě,“ slíbil obrázku, který si udělal před odjezdem ze školy. V Obrazárně Zakladatelů si zkopíroval Salův obraz a zmenšil ho na velikost větší fotografie. Ten si položil tady na noční stolek. Protože na něj použil kouzla na odvrácení pozornosti, nikdo si rámečku s krásným mladým mužem na obrázku při návštěvě jeho pokoje nevšiml. Nevěděl, jak bude vysvětlovat vztah se Zmijozelem, až ho najde, ale nechtělo se mu to řešit už teď.


Vánoce byly jako vždy krásné. Celé Ústředí bylo ozdobeno – tedy Molly Weasleyová mládež 'přesvědčila' k dřině a úklidu. Naštěstí jim pomáhala Tonksová a dvojčata, takže s pomocí kouzel byli celkem brzy hotoví. A vánoční ráno... Harry si jako obvykle protrpěl chvilkový pocit, že je v tom vřelém weasleyovském chumlu navíc... Dokud nepřišel Remus, aby mu předal dárek. Ale víc než dárek, který, jak mu Remus prozradil, vymysleli ještě spolu se Siriem, byl fakt, že tam někdo přišel jen kvůli němu. Po Siriho ztrátě se s Remusem víc sblížili. Pocit, že má ještě nějakého dospělého, o něhož se může opřít, Harryho posílil. A tak, když se ho vlkodlak z legrace zeptal, jestli už má v Bradavicích nějakou slečnu – poté, co od Harryho Ron opět odehnal svou 'malou' sestřičku – se mu přiznal, že má někoho rád, ale jsou už delší dobu od sebe. Ale slíbil, že až se znova setkají, tak Removi svého vyvoleného představí. Do té doby ho prosil o mlčení.


Remus byl samozřejmě překvapen, když mu došlo, že Harryho volba padla na muže, ne dívku. Ale měl Harryho příliš rád na to, aby ho zavrhl za to, do koho se zamiloval. Nevadilo mu ani to, že je trochu starší, jak chlapec přiznal. Jen se ujistil, že to není Snape a byl spokojen.

Harrymu se ulevilo. Mohl se vypovídat ze svých vroucích citů, byl pochopen a podpořen. Přesně to od pravé rodiny čekal. Měl jisté pochybnosti, že by to se Sirim šlo tak snadno.

Ron samosebou večer vyzvídal, co s Harryho zástupným kmotrem tak dlouho řešili, ale jeho kamarád se jen usmíval. Odpověděl, že se musel svěřit s tím, co v Bradavicích v poslední době prožívá a teď má klid. Ron to vzal tak, že si jejich bývalému profesorovi postěžoval na Snapea a víc to neřešil.


V den, kdy bylo u Gringottů slyšení kvůli Siriově závěti, se Harry ne zrovna dobře vyspal. Opět následoval magii, aby konečně našel tajuplnou místnost ve zmijozelských komnatách. Opět se ocitl v hlavní hale. Začínalo ho to štvát. Ta zpropadená místnost je tedy tam.

Ale KDE!

Ale moc času na rozčilování neměl, přišel pro něj Remus a hnal ho na snídani. Pak se dostavil ředitel Brumbál a jmenoval několik dalších, kteří se mají dostavit ke čtení závěti. Zahrnovalo to – kromě Harryho - prakticky všechny Weasleye, Tonksovou, Remuse a Kingsleyho.

V bance se naší skupiny ujal skřet Griphook a odvedl je do velké kanceláře. Tam se jim představil důležitě vypadající skřet s brýlemi.

„Dobré odpoledne, vážení pozůstalí. Kéž vaše se zlato dále množí a vaši nepřátelé poznají porážku,“ popřál všem. „Mé jméno je Ragnok, jsem vedoucí Blackovských účtů. Posaďte se, za okamžik začneme.“

Všichni si posedali na připravená křesla a vyčkávali. Za malou chvíli, když se Ron neudržel a řekl: „Přišli jsme všichni, na koho se ještě čeká?“ se otevřely dveře a dovnitř vstoupil profesor Snape a za ním jistý blonďatý Zmijozel.

„Co tu chceš, ty fretko?“ vyštěkl Ron, Harry ho strhl dolů a sykl: „Rone, kušuj! Nejspíš má důvod tu být, je částečně Black.“ Měl jisté tušení.

„Co-“ Ron se chtěl začít hádat, ale Hermiona z druhé strany ho popadla za loket a stáhla zpět do křesla. Draco na Harryho vděčně kývl, letmý pohled věnoval i Hermioně (což jeho kmotrovi neuniklo) a šel si sednout.

„Tak, konečně jsou zde všichni obmyšlení,“ začal Ragnok. „Začínám číst, tak prosím klid. Já, Sirius Orion Black, při plném vědomí a příčetnosti – nech si ty ksichty, Snape, nebo si to rozmyslím a nic nedostaneš – promiňte, profesore, to tu opravdu stojí,“ vzhlédl skřet a muž, sedící vzadu vedle Draca nasadil dost udivený výraz. Zřejmě si myslel, že je tu jen jako doprovod. Ron potlačoval smích.

„ - při plném vědomí a příčetnosti rozděluji Blackovský majetek takto: Weasleyovi. Molly a Arthure, jste skvělí přátelé a přijali jste Harryho jako vlastního. Doufám, že obsah trezoru číslo 129 vám dost vykompenzuje všechny starosti, které teď máte. Dvojčata. Frede a Georgi, vám dávám Pobertovský zápisník žertíků. Nepochybuji, že si s ním poradíte... a možná i trochu zatopíte nejmenovaným maskovaným osobám. Abyste to zvládli finančně, připojuju k tomu i smlouvu na Zonkův obchod. Koupil jsem ho po Novém roce a nestačil jsem vám to předat.“

Dvojčatům upadly čelisti až na podlahu. Ragnok si odkašlal a pokračoval: „Rone. Jsem ti vděčný za tvou věrnost Harrymu. Zkus trochu zapracovat na té závisti – nezapomeň, že Harry by dal cokoli za to, co máš ty, i kdyby to znamenalo, že by chodil v děravých kalhotech a bez bot. Ty máš rodinu. Nezapomínej na to.“ Ron byl okamžitě červenější, než jeho vlasy. „Protože chápu, že to nemáš snadné, odkazuju ti trezor číslo 233. Měsíčně se ti z něj bude vyplácet kapesné, ale k celému trezoru dostaneš přístup, až dokončíš Bradavice.

Ginevro. Jsi mladá a talentovaná čarodějka. Nepochybuju, že si v životě poradíš... Ty dostáváš trezor číslo 234. Je tam stejná částka jako u Rona, taky budeš dostávat malé kapesné, mimochodem, vaši rodiče jsou oprávněni tyto vydání pozastavit, jako správci. A celkový přístup k němu dostaneš v den, kdy se vdáš. Je to tvoje věno.

Hermiono Grangerová. Jsi zřejmě jedna z nejchytřejších čarodějek, jaké jsem poznal. A jako taková nejspíš věříš, že peníze nejsou všechno. Ale určitě se ti budou hodit, takže jako věno v den, kdy se provdáš, obdržíš přístup k trezoru číslo 245. Bude se ti hodit, až přijdou děti, věř mi. A dnes ti budou předány vybrané knihy z blackovské knihovny. Neboj, není tam nic temného.

Teď moje sestřenka Nymfadora,“ obvykle růžové vlasy byly smutně tmavé, ale na tváři mladé ženy se objevil malý úsměv, když se dověděla, že obdrží jistou velmi atraktivní částku a její matka doživotní rentu.

„Remusi Lupine,“ oslovil Ragnok dalšího obmyšleného, „byl jsi jeden z mých nejbližších přátel a jsi spolukmotr našeho štěněte.“ Harry zrudl a zavrtěl se, když zezadu uslyšel tiché zachechtání.

„Pamatuješ tu horskou chatu? Zažili jsme tam úžasné prázdniny před pátým ročníkem. Nikdy nepřestanu litovat, jak jsem tě ohrozil, jen kvůli své zášti. Až přijdeš za mnou, budu doufat, že uslyším, žes mi odpustil. Odkazuju ti tu chatu. Udělej s ní cokoliv chceš, žij tam, prodej ji, nebo tam jezdi na dovolenou... Je tvá, stejně jako 100 000 galeonů, které ti právě přibyly do trezoru. Mám jen jednu prosbu. Opatruj naše štěňátko, když já už nemůžu...“

Remus si dojatě otíral oči. Harry z toho všeho byl trochu zmatený, ale poslouchal dál. Bystrozor Pastorek obdržel sérii knih o obranných kletbách a malou částku. Brumbál taky nějaké knihy o starodávných kouzlech. Pak Ragnok prohlásil: „Tím jsme vyřídili přátele a přejdeme k nepřátelům. Severusi Snape. Snad nebudu seshora litovat, že jsem se takhle rozhodl... Prosím, slib, že to, co ti odkazuju, využiješ pro dobro, to znamená ke zničení toho zpropadenýho hadího zmetka. Je to pár knížek o lektvarech a temných kouzlech.“

Harry se ohlédl, Snape vypadal poměrně vykolejeně.

„Draco Malfoy. Synovče, tvou drahou šílenou tetičku i milovanou matinku jsem vydědil, doufám, že si to nebereš osobně. Myslím, že jsi nafrněný fracek,“ Harry jen protočil oči, „ale mám tušení, že nejsi stejný idiot, jako ten, co tě zplodil. Takže pro případ, že mám pravdu, jsem se rozhodl tě zabezpečit. Podmínkou je, že dokážeš, že nemáš znamení a odpřisáhneš na svou magii, že se nepřidáš k Hadímu ksichtu. Ten parchant nesmí dostat přístup k ničemu, co patřilo Blackům. Pane Malfoyi, soupis a přístup k vašemu dědictví dostanete po splnění podmínek, souhlasíte s tím?“ optal se chlapce Ragnok. Draco, pobledlý a rozrušený, přitakal.

„A poslední odkaz... Harry Potter.“ Harry vzhlédl. Jak poslouchal skřetovo čtení, pozapomněl, že by měl dostat něco i on.

„Harry, jsi syn, kterého jsem si přál a nikdy neměl. Pochopím, když to odmítneš, ale přál bych si, abys přijal lektvar krevní adopce a stal se mým synem i pokrevně. Staneš se tak plnoprávně Lordem Blackem. Odmítnutí na tvém dědictví nic nezmění. Mám tě rád, Harry, prosím, zvaž to. Odkazuju ti hlavní sídlo Blacků, stejně jako ostatní blackovská sídla, ale přeju si, abys z těch, v kterých nebudeš bydlet, udělal dětské domovy. Války dělají z dětí sirotky. Vsadím se, že Remus ti s tím rád pomůže. Trezor číslo 131 je určený k vedení Nadace pro kouzelnické a mudlorozené sirotky. Starej se o ty děti, Harry. Konečně bude blackovské jmění dobře použito. Vsadím se, že máti mě teď proklíná, ať už je kdekoli... Hlavní rodový trezor je tvůj. Volný přístup dostaneš v den své plnoletosti, nebo pokud se oženíš dřív. Malou částku jsem přidal i do tvého školního trezoru, jako kapesné. Podrobný seznam toho, co obnáší tvůj nový majetek, ti skřeti předají. Seznam je připraven, předám vám ho, než odejdete, pane Pottere,“ řekl skřet a pokračoval ve čtení.

„Mám vás rád, lidi. Dávejte na sebe pozor, doufám, že se uvidíme až za hodně dlouho... A dejte za mě pozor na Harryho. Zatím sbohem, Sirius.“

Harry už nepokrytě plakal do Remusovy košile, děvčata, paní Weasleyová a Tonksová se otíraly mokré tváře. Ragnok odložil hlavní dopis a napil se, vyčkávaje, dokud se pozůstalí nevzpamatují. Po delší chvíli Harry zvedl hlavu. Vysmrkal se a otřel si oči. Pak se podíval na Ragnoka. „Přijmu tu adopci,“ prohlásil tiše, ale zřetelně. Skřet přikývl, jiný, mladší skřet k němu přistoupil s podnosem, na němž stála karafa s vodou, pohár a lahvička s lektvarem.

„Vypijte tento lektvar, pane Pottere, tím v sobě přijmete krev svého kmotra a stanete se Blackem.“

Harry poslechl. Lektvar byl nechutný, ale dalo se to. Chuť spláchl pohárem vody. Pak podepsal pár listin a obdržel blackovský prsten Lorda.

Pak Ragnok oslovil Draca. Harryho ani nepřekvapilo, když okamžitě odhalil svá předloktí a přísahal na svou magii, že se nepřidá k Voldemortovi. Harry tušil, že až se tohle dostane k Malfoyovi staršímu, bude pěkně běsnit.

Pak už si předávání zbylých odkazů moc nevšímal. Sedl si k Remusovi a přemýšlel o Siriovi a jeho přání. „Myslíš, že by se zlobil, že jsem na kluky?“ zamumlal k Removi tichou otázku.

„Pochybuji,“ vlkodlak zavrtěl hlavou. „S pohlavím si Sirius nikdy hlavu moc nelámal, když šlo o milostné věci. Miloval tě. Nesoudil by tě za to, že se ti nelíbí holky.“

„Díky,“ usmál se Harry. „Můj první syn se bude jmenovat Sirius.“

„Jak chceš mít dítě s klukem?“ zajímal se Remus. „Adoptuješ ho?“

„Když to nepůjde jinak,“ pokrčil ramena Harry. Usmíval se a neodpověděl na Removu otázku: „Jak jinak?“


Po návratu na Ústředí byl ale ze svého klidu dost nelítostně vytrhnut, protože si ho předvolal ředitel Brumbál. Harryho ohromilo, když mu vysvětlil, že by udělal dobře, kdyby se - v souvislosti s adopcí, věštbou a možností, že zemře mladý – včas oženil a dal svým dvěma rodům dědice. Sám se mu nabídl, že mu v tomto pomůže. Prý není problém domluvit sňatek s vhodnou dívkou a dítě tu může být raz dva. Například Ginny Weasleyová je vhodná adeptka...

Harry na profesora koukal jako opařený. Stejně jako Remus, který Harryho doprovodil, tohle nečekal.

„To nemyslíte vážně, Albusi, Harry je velmi mladý...“ snažil se něco namítat. Když ucítil dotek na paži, podíval se na Harryho vedle sebe. Byl pobledlý, ale vypadal odhodlaně.

„Při vší úctě, řediteli, tohle je věc, do které si nedám mluvit. Manželství je věc, která by měla ležet na mně. Žádnou nevěstu mi hledat a domlouvat nemusíte. Já už jsem někomu svoje slovo dal. Přísahal jsem na svou magii, že svůj život spojím s ním a to taky udělám. Ginny si nevezmu. Dodržím svůj slib.“ Pak se otočil a hrdě odkráčel.

Komentáře

Celkem 13 komentářů

  • dag 07.02.2018 v 15:24 Já to říkám pořád - kdo si počká, ten se dočká ...
    A my jsme se dočkali :)
    Kapitolka je úžasná. Mám takový zvláštní pocit, že Harrymu teď začne peklo - uražená Ginny, nakrknutý Brumla a k tomu jako třešnička Tommy, který začne taky hledat Sala. Upřímně doufám, že to Harrymu trochu usnadníš. Přece jen, je to pohádka a ty by "měli být" jemné (bez znásilňování, zbytečné surovosti a agrese.) Popravdě mě děsí, v kolika povídkách se tyto věcí objevují .... . No abych neodbíhala, těším se na další kapitolu a opožděně přeji všechno nej v letošním roce :)


  • Nyssa 07.02.2018 v 23:42 Za pokračovanie som veľmi rada, chodila som sem pozerať skoro každý deň- niekedy aj viac krát. Malé upozornenie, odkaz na Daily slash nefunguje...
    Teraz ku kapitole, páčila sa mi Siriho záveť, spomenul si fakt na každého, poznámka pre Seva na začiatku bola bombová :D Som zvedavá, aké budú následky toho, že sa Voldy dozvedel to proroctvo- či bude s Harrym závodiť o to, kto nájde Sala...A taktiež som zvedavá, ako bude Albus reagovať na Harryho odmietnutie sobáša.
    Dúfam, že nebudeme musieť čakať na pokračovanie až tak dlho, ale z vlastnej skusenosti viem, že niekedy to proste nejde, takže ja sa budem chodiť pravideľne, nech to trvá akokoľvek dlho. Oplatí sami to :-)


  • Nomom 08.02.2018 v 01:54 Fascinující povídka. Krásná kapitola. Těším se na pokračování.


  • Vai 08.02.2018 v 11:17 Ten Brumbál je ,ale zmije...chce někoho koho by ovládal. Jinak teď jsme dočetla až jsme a moc hezký příběh :)


  • Enni 08.02.2018 v 11:30 Skvělá povídka, nemohu se dočkat dalších kapitol.


  • Markéta 08.02.2018 v 17:17 Děkuji, děkuji děkuji. Už jsem nedoufala, že něco přibude. Povídka je úžasná. Super s Brumbálem zatočil :-) Doufám, že na další díl nebudem tak dlouho čekat :-)


  • Kilia Ice 10.02.2018 v 14:19 Juuuu. Ja chci pokračovanie :D :D už sa nemôžem dočkať. Úplne si viem predstaviť Brumbálovu tvár po Harryho vyhlásení :'D


  • Zami 12.02.2018 v 18:18 Díky za další kapitolu. Prosím už žádné tak velké pauzi.
    Nemůžu se dočkat jaké další vtipné scény tam budou (to stým Sevem mě dostalo... :D) Chci vidět Brumbálovu reakci na to až si Harry přivede Sala. Muhahaha...


  • Rulie 20.02.2018 v 11:04 Stále věrná, ale prosím žádné delší pauzy, těším se na další kapitolu a jen doufám, že Harry najde Sala dříve než Voldík.


  • Hell 05.03.2018 v 21:06 Super kapitola prosim o dalsi je hrozny cekat tak dlouho jesi uz najde sala nebo ne


  • Markéta 05.05.2018 v 14:15 Ahoj, žiješ ještě? :-) Moc se těším na další kapču. Díky


  • CH. 13.05.2018 v 18:37 Budu za jízlivého: hrozný problém se jednou za čtvrt roku ozvat, jak to vypadá s další kapitolou?
    Sorry, ale nenapsat ani půl slova považuji za silnou neúctu ke čtenáři. "Však oni počkají."


  • sisi 23.05.2018 v 10:55 Děkuji za novou kapitolu, moc se mi líbila. Nevadí mi čekat, než bude nová. Jsem na ni vždy zvědavá a ráda si počtu, ale samozřejmě chápu, jak jsou múzy vrtkavé a někdy ne a ne přijít. Pak když se jim chce, tak člověka málem upracují. (nemám lepší slovo, pardon). A někdy se múzy prostě jenom lehce procházejí okolo a inspirace proudí po kapkách. Každý, kdo žízní se může napít z pramene moudrosti, kdo spěchá, ten se zalkne. Vše má svůj čas a místo, a nesmí se narušit řád vesmíru.
    Doufám, že Harry už Sala někde najde. Chudák, taky to bude hadí podoba.


  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?