Slash povídkyFanfiction povídky a archiv

16.Harry zmizel!

Publikováno 30.05.2018 v 00:22 v kategorii Pohádka o spícím hadovi, přečteno: 128x

Vánoční prázdniny skončily a Harry se pouští znovu do svého pátrání. Najde konečně něco?

Prázdniny utekly jako voda. Harry se do školy vracel rád, natěšený, jak prohledá podzemí a konečně najde svého milovaného. Knihu s pohádkou, která ho navedla tím správným směrem, samozřejmě bral s sebou.

Teprve, když si v ložnici šesťáků vybalil, uvědomil si, že mezi jeho věcmi leží i kronika Zmijozelského rodu. Na ústředí na ni ani nesáhl. Úplně zapomněl, že ji vzal s sebou... Rozhodl se ji vrátit tam, kde ji objevil – do zmijozelských komnat.

Ale byl večer a on padal únavou, tak jen nakoukl dovnitř, že si osvěží to, co věděl o svém drahém Salovi tehdy... Informace o jeho předcích, otci a strýci, který zemřel mlád, přelétl pohledem. Pak narazil na jiný rukopis, jak si pamatoval, tak tento byl přímo Salazarův. Zřejmě osobní zápis, vedení kroniky bylo obvykle svěřeno důvěryhodnému členovi rodu, či pověřenému služebníkovi, kterému hlava rodu věřila.

Harry se začetl a vzápětí se prudce posadil, hltajíc text.

'Červen roku 996, Bradavický hrad.

Dnes je to přesně rok, co mě můj drahý Alec opustil a já se chystám vykročit na cestu, na jejímž konci se s ním opět shledám. V podzemních komnatách zde v Bradavicích jsem vytvořil komnatu a do ní umístil portál, vytvořený za pomoci rad onoho moudého starce z ostrova.

Čteš-li tento zápis, můj milovaný, už víš, jak se ke mně dostat. Vstup do třináctých dveří v našich komnatách, Aleku, umístil jsem je pod Raniho ochranu a odhalí se vyzváním v hadím jazyce. Tak nikdo nezvaný nevstoupí.

Portálem je zrcadlo elfů z Erisedu. Ne to, které ukazuje naše touhy a přání, tohle jsem nechal vyrobit teprve nedávno, krátce před tím, než poslední elfové opustili Bradavický les. Je nutné přečíst hadím jazykem nápis vyřezaný v rámu, portál se otevře a ty můžeš projít. Prosím, chvátej, Aleku, čekám už příliš dlouho. Pokud mě opravdově a ještě stále miluješ, přijď za mnou. Tvůj Sal.'


Harry kroniku zaklapl a hleděl před sebe. Dostal poslední vodítko. Vyskočil z postele, z kufru vyhrabal neviditelný plášť a pár svých cenností. Nevěděl, jestli se vrátí do rána a tak se rozhodl, že si své nejcennější věci schová ve zmijozelských komnatách. Kolem své postele zatáhl závěsy, jako že už spí. Sešel do společenky, kde se opatrně vyhnul všem, kdo by o něj mohli zavadit... Jeho přátelé spolu seděli u krbu a něco si vyprávěli. Jak právě zaslechl Ginny, když je míjel, svěřovala se Hermioně, že Brumbál už pracuje na tom, jak přesvědčit Harryho, aby se s ní zasnoubil.

Nebelvír si jen v duchu oddechl, mizí právě včas. Jen se zarazil, když zaslechl Hermionu: „Tohle je ale vůči Harrymu nefér, Ginny. Manželství je věc, do které by se nikdo neměl nutit. Proč mu nedáte čas, aby si to rozhodl sám?“

„Ale já Harryho miluju a on mě!“ namítala Ginny. Harry se radši vzdálil.

„Jsi si jistá, Gin?“ zeptal se Ron zamyšleně. „Harry nevypadá zamilovaně. Rozhodně ne, když je s tebou.“ Harry se jen pousmál, loajalita jeho přátel ho zahřála u srdce.

U východu už jen postřehl, jak rozčílená Ginny běží nahoru do dívčích ložnic. Využil toho, že dva třeťáci vyklouzli ven za svými toulkami (pravděpodobně do kuchyně) a vyplížil se jim v patách. Naštěstí šli opačným směrem než Harry, takže nemusel našlapovat moc potichu. Ale spěchal, aby se vyhnul času, kdy začíná profesor Snape obchůzku.


Ve druhém patře se zamkl v umývárně Ufňukané Uršuly, otevřel vchod do Tajemné komnaty a sklouzl dolů. Celý natěšený utíkal k Raniho doupěti. Vešel dovnitř a rozhlédl se. Ignoroval nepořádek, pozůstatky baziliškových dávných večeří... Zajímalo ho jediné. Kde mohl být skrytý vchod, cesta za jeho láskou?

Zasyčel: >Zjev se!<

Ve stěně po jeho pravé ruce se začaly objevovat dveře. Harry zatajil dech, pak dveře otevřel. V malé místnosti s tmavou podlahou a stěnami byla jediná věc – zrcadlo, osvětlené slabým světlem odkudsi seshora... Vzhlédl, bylo tam okno, kterým pronikalo několik paprsků, ale vypadalo to jako pod vodou. Při pomyšlení, že se nachází pod Černým jezerem, Harrymu naskočila husí kůže. Radši přemístil svou pozornost k zrcadlu.

Velice se podobalo tomu z prvního ročníku, ale bylo z tmavě červeného dřeva, krásně naleštěné.

Harry se nadechl, v očích ho zaštípaly slzy. Je tak blízko. Zadíval se na rytiny nahoře nad stříbrnou plochou... Byla to slova v neznámém jazyce, domyslel si, že asi v elfském. Ale písmo mu bylo známé, trochu jako pokroucená angličtina. Vzpomněl si, že má použít hadí jazyk, tak opatrně a pomalu je nahlas četl a ostražitě sledoval plochu zrcadla, co se bude dít.

Zprvu se nedělo nic.

Harry dočetl a čekal. Když se jen tak sledoval v zrcadle, napadlo ho, jestli neměl udělat něco víc, možná, že něco řekl špatně a proto to nefunguje... Přistoupil těsně k zrcadlu... a vtom se to stalo. Povrch zrcadla se rozčeřil, jak když vhodí do vody kamínek.

Odvážil se. Natáhl prsty k té náhle pohybující se hladině, zaváhal, pak zaťal pěst a vstoupil do zrcadla.


Měl pocit, že se ponořil do ledové vody, nemohl se nadechnout... Ale dřív, než stačil z nedostatku kyslíku zpanikařit, pronikl na druhou stranu. Klopýtl, udělal dva kroky a rozplácl se na zem, jako když přistává s přenášedlem. Tlumeně zasakroval, pomalu se zvedl do kleku. Vnímal. Byla tma, ale kolem voněla tráva a voda. Neviděl na víc než pár metrů před sebe. Koukl nahoru, v Bradavicích bylo pár dní před úplňkem, ale tady – ať to bylo kdekoliv – Harry nic moc neviděl, obloha byla zatažená těžkými tmavými mračny. Rozhodl se, že půjde, kam ho nohy povedou. Hůlkou vytvořil malou světelnou kuličku, aby někde nesletěl ze srázu. Slyšel šumět vodu, nebyla moc daleko, znělo to jako malý vodopád... Určitě to nebudou Victoriiny vodopády, ale spadnout někam a přizabít se, to nechtěl.

Po delší chvíli si uvědomil, že už nešlape po trávě, ale pod nohama mu skřípou kamínky, možná písek. 'Že bych byl na pláži?' pomyslel si a rozhlédl se, kam mu vykouzlené světlo dovolilo. Zjistil, že už není venku. Zvuk vody slyšel stále, ale trochu tlumeně a ve skrovném světle poznal, že se nachází v jeskyni. Když zdvihl hůlku nad hlavu, ozvalo se zapištění a něco mu zapleskalo nad hlavou, prudce se skrčil.

„Blbej netopýr,“ zamumlal.

Odhodlaně vykročil dál. Jeskyně ho vedla neznámo kam, ale Harry měl jedinou vidinu, najít svou lásku. Všechno ostatní mu bylo ukradené.

Cesta jeskyní mu připadala téměř nekonečná, zrovna, když si začal říkat, že už snad musí být někde v Austrálii, udělal další krok a ovanul ho mnohem svěžejší vzduch. Harry se zhluboka nadechl. Když otevřel oči, vykulil je. Byl venku z jeskyně.

A stál před nádherným hradem.


Ron se zavrtěl a neochotně otevřel oči. Kdyby necítil svírání žaludku, ležel by dál. Slyšel šustění, jak jeho spolubydlící vstávali. Nespokojeně zavrčel a vyhrabal se z přikrývek. Přešel vrávoravě k posteli svého nejlepšího přítele a zaklepal na sloupek.

„Harry, vstávej, jdem na snídani,“ zahuhlal a očekával obvyklé nevrlé mručení. Ticho ho ale zarazilo a probralo.

„Harry?“ zaklepal znovu. „Kámo, vstává...“ odhrnul závěs a vytřeštil oči. Otočil se Nevillovi, který právě vyšel z koupelny. „Neville, viděls' Harryho dneska ráno?“

Hnědovlasý Nebelvír se na něj překvapeně zadíval a zakroutil hlavou: „Ne, naposled včera večer, když šel nahoru. Když jsem si šel lehnout, už měl zataženo, tak jsem myslel, že spí.“

„Takže tady nebyl celou noc?!“ vyjevil se Ron.

„To fakt nevím,“ pokrčil rameny Neville. „Třeba prostě jen vstal dřív... Nebo spal jinde.“

„Kdo spal jinde?“ zazíval Seamus, vraceje se z koupelny, s Deanem v závěsu.

„Harry,“ odpověděli Ron a Neville zároveň.

„Ty jo, že by vážně někoho měl?“ hvízdl Seamus. „Slyšel jsem večer Ginny, jak se čílí... Prý se s ní Harry nechtěl zasnoubit, protože prý Brumbálovi řekl, že dal slovo někomu jinýmu... Já myslel, že se vymlouvá.“

„V tomhle by Harry nekecal,“ mínil Neville. „Nejspíš asi byl přes noc někde jinde. Ale zajímalo by mě, která to je? Viděli jste ho s někým, nebo po někom koukat?“

„Cho Changová?“ navrhl Dean.

„To skončilo už v páťáku,“ zamítl Ron. „Hele, nemyslíte, že by šel třeba... po Mioně?“

„Ne, to určitě ne,“ vrtěli hlavou všichni. „Všichni víme, jak Harry vypadá, když kouká po holce, na Hermionu se takhle nedíval nikdy,“ přesvědčoval Rona Neville.

„No, dobře,“ vzdychl Ron. „Tak se po něm kouknu.“

„Však on přijde na snídani, ať byl kdekoli,“ chlácholil ho Dean. „A pak z něj dostaneme, s kterou byl.“

„Hm,“ udělal Ron nejistě, ale pak se vzchopil. Zmizel v koupelně a o deset minut později už vcházel do Síně na snídani.


Naložil si horu jídla na talíř a poohlédl se po svém kamarádovi. Jedl a rozhlížel se, sotva zaregistroval, že se vedle Ginny posadila Hermiona.

„Ahoj,“ pozdravila přátele. „Kde je Harry, Rone?“

„Nevíme, čekáme, až přijde, nespal v ložnici,“ pronesl Ron s napůl nesnědeným párkem v puse. Hermiona odvrátila znechuceně pohled, mimoděk sklouzla očima ke zmijozelskému stolu. Na zlomek vteřiny se zaklesla pohledem o šedé oči kultivovaného zmijozelského prince. Pak oba sklonili hlavu ke své snídani. Hermiona si vzpomněla na Harryho otázku, jestli se může spolehnout na to, že ví, co dělá. Najednou už si nebyla tak jistá, že ví, co dělá.

Zamyslela se nad tím, co se vlastně děje a co by s tím eventuálně měla dělat... takže jí naprosto uniklo, jak Ginny Weasleyová vyslýchá svého bratra, ohledně jeho nejlepšího přítele.


Právě když profesor Snape právě otevíral dveře učebny, Ron a Seamus přiběhli jako poslední, protože si zapomněli učebnice, vysloužili si tím zamračený pohled.

„Nezapomněl jste něco, pane Weasley?“ otázal se profesor.

„Ne, pane, učebnici a všechno mám,“ zvedl Ron ruce se svými pomůckami. Snape protočil oči. „Narážím na vašeho přítele, Weasley!“ zahromoval. „Na ošetřovně není, nebo se mi to jen nedoneslo?“

Ron se zarazil. „Harry nepřišel?“

„Tak tohle už je divný, kámo,“ nechal se slyšet Seamus.

„Co jste tím myslel, pane Finnegane?“ ptal se Snape. Irčan se chtěl vykrucovat, ale Ron, dobře znaje profesorovu netrpělivost i zákeřnost, radši popravdě odpověděl: „Harry nespal ve věži. Zjistili jsme to až ráno... Mysleli jsme, že byl s nějakou holkou, ale na hodinu by přišel...“

Tohle profesora taky zarazilo. Jediný případ, kdy Potter nedorazil na vyučování bylo, když ležel na ošetřovně. Nechal výslechu, vpustil chlapce do třídy a zašel do svého kabinetu ke krbu.

„Severusi, něco se stalo?“ zajímala se lékouzelnice, kterou bleskurychle zavolal. „Hodina sotva začala?“

„Poppy, nemáš od dnešní noci v péči pana Pottera?“ ujišťoval se muž.

„To bych přeci oznámila tobě i řediteli u snídaně,“ podivila se. „Momentálně nemám na ošetřovně nikoho. Co se stalo?“

„Doufám, že nic,“ zamumlal si lektvarista pro sebe a ukončil hovor. Pak načal nový, tentokrát směřující do ředitelny.

„Albusi, není u tebe Potter?“ zeptal se příkře, aby nedal najevo neklid, který se v něm rozmáhal. „Nedorazil na hodinu a jeho přátelé tvrdí, že nespal ve věži.“

„To je divné,“zamračil se ředitel. „Pošli mi sem ty děti, Severusi, prosím. Vyslechnu je. Doufám, že to nic neznamená... Děkuji, žes mi to oznámil.“

Snape se vrátil do třídy a pronesl: „Pánové Weasley, Thomas, Finnegan a Longbottom a slečna Grangerová se okamžitě zvednou a dostaví se do ředitelny.“

„Něco se stalo s Harrym?“ chytil se toho Ron a vyskočil.

„To se uvidí,“ odbyl ho Snape. „Z této hodiny jste omluveni, ale neznamená to, že vás mine domácí úkol. Pak si ho zjistěte od spolužáků. Odchod!“ zvýšil na ně hlas a vyzvaní Nebelvíři popadli své věci a vystřelili z učebny.

Profesor se otočil ke zbytku třídy a chtěl se věnovat výkladu... když si všiml, jak si jeho kmotřenec nervózně kouše spodní ret a hledí na dveře, kterými naposledy prošla hnědovlasá Nebelvírka. Tohle už mu bylo podezřelé.

Komentáře

Celkem 7 komentářů

  • jasmínka 30.05.2018 v 06:15 Skvělé. Ráno jsem otevřela stránky a zjistila, že je na světě nová kapitola. Už jsem ani nedoufala.
    Doufám, že Harry brzy najde Sala a Brumbál a Ginny utřou nos. Jak si vlastně můžou dovolit nutit Harryho k sňatku, o který nemá zájem? Těším se na další novou kapitolku.


  • Enni 30.05.2018 v 15:53 Pěkná kapitola, moc jsem se na ní těšila a také se moc těším na další kapitoly nad přibyde brzy.


  • Markéta 30.05.2018 v 16:49 Super, už jsem si říkala jestli se ti něco nestalo, nebo zdali jsi nepřestala psát. Kapitola je úžasná. Už teď se těším co vymyslíš příště. Mockrát ti děkuji


  • Dag 30.05.2018 v 22:51 Teda, tohle se dělá? Takhle to utnout? :) Krásná kapitolka, jsem zvědavé co jsi na Harryho vymyslela. Mám pocit, že Draco se asi při vysvětlování trochu zapotí. :) Už se nemůžu dočkat další kapitoly. Přeji krásný večer a hodně vášnivou múzu.


  • Zami 31.05.2018 v 14:57 Tohle bude ještě zajímavé. :D Nemůžu se dočkat pokračování.


  • sisi 04.06.2018 v 11:50 Velký dík za kapitolu. Prskající Ginny bude příjemný oříšek pro pana manipulátora v ředitelském křesle. :-) Hledající Harry je v kouzelné zemi a tam asi plyne čas jinak, než v našem uspěchaném světě. Jak jinak by tam Sal vydržel čekat? Dracova tajemství mají vždycky dobrý říz a to, že se kroutí na židli, dává velké naděje. Těším se, jak to všechno dopadne. Doufám, že Salazar se všemi lháři pořádně zatočí.


  • Kilia Ice 09.06.2018 v 09:44 Úžasná časť. Konečne som sa sem opäť dostala a veľmi som sa potešila keď som uvidela ďalšiu časť. Tento týždeň som skončila maturu a nič lepšie na odreagovanie som si nevedela predstaviť. Ďakujem za krásny diel. Snáď bude čoskoro ďalší :D


  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?