Slash povídkyFanfiction povídky a archiv

2. Týden strachu

Publikováno 03.07.2017 v 00:01 v kategorii Pohádka o spícím hadovi, přečteno: 259x

Harry je uvězněn ve spánku, plném nejhorších vzpomínek... A jeho přátelé se o něj bojí. - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

2.

Jakmile Severus dostal tělo svého studenta na ošetřovnu, poslal řediteli svého Patrona. Ten se docela vylekal, když do ředitelny vběhla stříbřitá laň a lektvaristovým hlasem mu sdělila: „Albusi, Potter je na ošetřovně, nehoda při mé hodině.

Brumbál na nic nečekal, vyrazil za svým Zlatým chlapcem.

„Tak co se stalo?“ vysypal ze sebe, sotva vkročil na ošetřovnu. Snape čekal na židli, sledujíc madam Pomfreyovou, jak poskakuje kolem chlapce v bezvědomí. Brumbál pohlédl na jeho bledou tvář, byla pokrytá krví.

„Co se stalo?“ zeptal se znovu, už naléhavě. „Severusi?“

„Dnes jsme - podle osnov - vařili Vzpomínkový lektvar,“ pronesl profesor chladně. „Snad jediný rozdíl oproti jiným hodinám s těmihle studenty byl v tom, že se Potter nehádal s Dracem, ani se mnou. Vlastně vypadal trochu mimo... Ale přičítal jsem to tomu, co se stalo na Ministerstvu... Bylo by dobré, zeptat se těch jeho přátel, jak Potter spí. Jestli nemá bolesti jizvy a podobně.

Co se týče dnešní hodiny... Nejdřív to vypadalo, že konečně uvaří lektvar správně. Ale když jsem mluvil s jedním studentem v zadní lavici, najednou vykřikl a držel se na hlavu. Jeho jizva začala krvácet. Bylo znát, že má bolesti. Chvilku na to omdlel, přitom srazil svůj lektvar... Myslím, že něco málo přitom spolkl, jak se lektvar vylil. A určitě se nadýchal výparů. A dobře víš, Albusi, co způsobuje tenhle lektvar. A on ho navíc zkazil! Musel dát do kotlíku víc než předepsané množství magipomněnky. Jeho lektvar měl mnohem tmavší barvu, než by měl mít!“

„Takže teď prožívá své nejhorší vzpomínky,“ zašeptal Albus. „Lektvar vyzdvihuje především ty, které člověk nejvíc potlačuje... Máš představu, co přesně může způsobit ten Harryho lektvar?“

„Musím prozkoumat vzorek, pokud ho Grangerová odebrala, jak jsem ji požádal. Ale pokud to mohu odhadovat... Lektvar vypadal, že je několikrát silnější, než základní lektvar. Jen výpary by stačily k tomu, aby se mu vrátily vzpomínky až do ranného dětství.“

„Jdi prozkoumat ten vzorek, Severusi,“ pobídl ho ředitel. „Až budeš něco vědět, přijď mi říct.“

„Jistěže,“ přikývl profesor a zvedl se. „Uvidíme se později.“

Ředitel přikývl a přešel k Harryho lůžku. Hleděl na chlapce a všiml si, že jeho oči se pod víčky rychle pohybují sem a tam.

„Poppy?“

„Není úplně tak v bezvědomí, jak si nejspíš myslíte,“ začala ošetřovatelka. „Je spíš... v hlubokém spánku. V této spánkové fázi se zdají sny, Albusi. Ale vlivem Vzpomínkového lektvaru jsou v těch snech jeho vzpomínky. A ten ubohý chlapec nemá snadný život. Nebudou to hezké vzpomínky.“

„Jak řekl Severus, lektvar, který Harry vdechl a spolkl, může být několikanásobně silnější, než běžná verze tohoto lektvaru. Co to pro něj může znamenat?“

„Čím silnější lektvar, tím intenzivnější prožitek,“ vysvětlovala Poppy. A podle toho, na co může Harry vzpomínat... Mohl by uvíznout v noční můře... A pokud se tak stane a on není duševně dost silný... Až se probudí...“

„Myslíš, že by mohl... zešílet?“ zašeptal Brumbál zoufale.

„Je to... možné riziko,“ přikývla žena v slzách. „Být uvězněn v nejhorších chvílích svého života... a nemoci se probudit... To je na citlivou a nechráněnou mysl příliš velké sousto.“


Když Brumbál vycházel z ošetřovny, zjistil, že za dveřmi přecházejí dva Nebelvíři. Zrzavý chlapec právě huboval dívku s rozevlátou kšticí. Ta mu právě cosi odsekla, ale bylo znát, že sotva zadržuje slzy.

„Pane profesore!“ vrhla se k řediteli. „Co je s Harrym? V učebně hrozně vykřikl...“

„Byl to zase Vy-víte-kdo?“ vybafl Ron. „Měl Harry vizi? Co říkal?“

„Můžeme za ním?“ zeptala se zase Hermiona.

„Ne, nebyl to Voldemort,“ vzdychl Brumbál. „Jeho stav je následkem vdechnutí výparů. A ne, nemůžete za ním, je mi líto.“

„Ale chceme s ním mluvit...“ naléhala dívka znovu.

„Nemůžete. Ještě se neprobudil. A teď se vraťte do tříd, touto dobou, pokud vím, máte stále vyučování.“ Ředitel byl nesmlouvavý. S přísným výrazem hleděl za oběma, jak odcházeli.

„Vrátíme se tam v noci,“ špitl Ron. „Půjčíme si plášť.“

Hermiona se na něj smutně usmála.


Večer, tentýž den

Severus Snape stál v laboratoři a díval se na výsledky své práce. A v duchu nadával. Protože to bylo zlé. Hodně zlé. Testy Potterova zpackaného lektvaru mu daly jasnou odpověď... a nechaly další otázky.

Potter měl vážně problém. A on nevěděl, jak mu z něj pomoci.

Povzdechl si a s pergamenem s výsledky odešel do ředitelny.


„Severusi,“ přivítal ho Brumbál zachmuřeně. „Předpokládám, že máš výsledky, když jsi tu.

„Evidentně,“ zamračil se mladý profesor. Podal mu pergamen a posadil se. „Je to problém. Kdyby to byly pouze nesprávné ingredience... Ale do lektvaru se dostala krev. Nemám tušení, co může způsobit taková směs s Potterovou myslí.“

„Takže je to nebezpečné,“ povzdechl si ředitel. „Co se stane, když zkusíme Harryho probudit?“

„Netuším,“ zavrtěl hlavou Snape. „Pokud bychom ho vůbec probudili, díky tomu lektvaru může být jeho mysl nenávratně poškozena.“

„Jaké vzpomínky se mu mohli vrátit? Myslím... jak hluboko do minulosti...“

„Podle síly lektvaru...“ povzdechl si profesor, „s jistotou mohu říct, že si znovu prožije své ranné dětství. Pravdpodobně i vzpomínky na rodiče.“

„Tedy i jejich smrt,“ dokončil Brumbál tiše. „To je hrozné. Musíme vymyslet, jak ho z toho dostat. Existuje nějaký protilék? Co by mu udělal Zapomínací dryják?“

„V kombinaci s takto zesíleným Vzpomínkovým lektvarem by mu všechny ty vzpomínky vymazal. Pravděpodobně natrvalo. Ale zapomněl by vše, prostě Tabula rasa.“

„Takže jsme bezmocní?“ zeptal se ředitel. „Naprosto?“

„Ano,“ přikývl Snape neochotně. Ani jemu se výsledek nelíbil. Jakkoli nemá toho spratka rád, tohle nikomu nepřeje. „Můžeme jen čekat... A až se probudí sám, vypořádat se s následky. TEĎ,“ zdůraznil to slovo, „nemůžeme dělat opravdu nic.“

Brumbál si opřel čelo o spojené dlaně, naprosto zdrcený bezmocí.

O týden později

„Zatím není nic nového,“ hlásila madam Pomfreyová, sotva ten den vkročil Brumbál na ošetřovnu. Harry ležel v soukromější části ošetřovny, aby za ním pořád nelozili fanoušci, jak prohlásil Snape...

„Doufal jsem, že se po takové době něco změní,“ povzdechl si ředitel. „Stejně za ním zajdu. Na okamžik.“

„Nechám vás, ještě mám něco na práci,“ pokývla žena a zamířila k posteli, na níž už spal jeden zafačovaný druháček.

Ředitel zašel do Harryho pokoje. Zjistil, že u postele už sedí tři návštěvníci.

„Pane Weasley, slečno Weasleyová, slečno Grangerová.“ Ohlédli se. Hermiona i Ginny měly znatelně červené oči.

„Pane profesore,“ popotáhla Hermiona. „Už něco víte? Kdy se Harry konečně probudí?“

„Jak jsem vám řekl minule, slečno, nelze Harryho teď probudit. Musí se probrat sám. A až se probere... Je možné, že nikoho z nás nepozná.“ Tohle Ginny znovu rozplakalo. Ron sestru objal kolem ramen a zadíval se na nehybnou tvář nejlepšího kamaráda.


Harry byl obklopen tmavou mlhou, která postupně řídla. Bylo to trochu jako vstoupit do Myslánky...

Trvalo, než si trochu uspořádal myšlenky, z veškerých těch šílených vzpomínek. Ale konečně měl trochu jasno a byl připraven se vrátit. Vykročil dál mlhou, za světlem, které se před ním otvíralo. Jak kráčel blíž, stále hlasitěji slyšel několik hlasů. Jeden z nich, dívčí, byl nejhlasitější a přetékal hysterií. Začínala ho zase bolet hlava. Když už to nemohl vydržet, hlesl: „Proboha, Ginny, přestaň vřískat, praskne mi hlava...“


„Pane, pročetla všechny možné knihy o lektvarech...“ rozohnila se Nebelvírka, „Vzpomínkový lektvar by tohle způsobit neměl, pokud jen přidal víc magipomněnky! Musela se stát nějaká chyba...“

Ředitel si posunul brýle po nose a v duchu si povzdechl. O krvi v lektvaru po dohodě se Severusem nikomu neřekli. On sám ale nevzal v úvahu dívčinu inteligenci a vrozenou urputnost při hledání řešení. Občas se oběma jejím přátelům obdivoval, že s ní vůbec vydrží.

„Bohužel jen toto vyšlo najevo při testech vzorku, který jste vy sama odebrala, slečno Grangerová. Musíme doufat, že se Harry probudí brzy a podle toho, v jakém bude stavu, ho budeme léčit. Sám se necítím dobře takto bezmocný, ale... nemůžeme nic dělat.“

„Věříte, že na nás Harry zapomene, pane?“ vzlykla zrzavá dívka.

„Doufám, že ne, slečno. Ale je to možnost. Bohužel velmi pravděpodobná.“

„Takže si mě nebude pamatovat? Nebudeme spolu?“ zaškytala dívka hystericky. Její pláč zesílil.

„Proboha, Ginny, přestaň vřískat, praskne mi hlava,“ ozvalo se z pobledlých rtů ležícího chlapce. Zamrkal, pak se rozhlédl kolem sebe. „Co tu všichni děláte?“

„Harry!!“ zajásala Ginny a vrhla se k němu. „Jsi zpátky!“ Padla mu kolem krku. Brumbál si i přes radost, která ho zaplavila, povšiml, že jeho Zlatý chlapec při dívčině objetí ztuhl a začal se odtahovat. Ředitel neodolal a musel se zeptat: „Harry, pamatuješ si, co se stalo?“

Harry se na něj podíval, s hodně zvláštním výrazem. Pak zašeptal: „Pamatuju si VŠECHNO.“

Komentáře

Celkem 3 komentáře

  • Kilia Ice 03.07.2017 v 09:20 Úžasné :D už dlho som nebola takto napnutá. Rýchlo pokračovanie. Som zvedavá ako to chceš skombinovať a čo sa Harrymu vrátilo za spomienky. Som nedočkavá tak snáď bude pokračovanie čoskoro :D


  • sisi 03.07.2017 v 18:07 Teda, zase tu jen sedím a koukám, jak pěkně napsaná povídka přichází. Mrazí mě z rusovlasé Weasleyové, i jejího bratra. Mohli by být nedílnou součástí bradavického koloritu, ale oni jsou v popředí zájmu, protože nějak záhadně patří k Potterovi. Oba. Snape vypadá poměrně sympaticky, Grangerová je inteligentní a všude a Brumbál se, zdá se, o Harryho stará. Moc děkuji za pozitivní ladění povídky. Těším se na pokračování.


  • mamba 16.08.2017 v 19:31 tak ted jsem napnutá jak kšandy, co VŠECHNO si Harry pamatuje??!


  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?