Slash povídkyFanfiction povídky a archiv

4. Pochybnosti

Publikováno 17.07.2017 v 00:01 v kategorii Pohádka o spícím hadovi, přečteno: 330x

Harry využívá rady od Klobouku a ve zmijozelské koleji začínají bujet pochyby... ---------------------------------------------------------- Věnováno Vai, Kilie Ice a Sisi.

Na cestě z ředitelny Harry přemýšlel, co má udělat nejdřív. Má dvě možnosti, jak najít tu místnost s obrazy – pořádně si prohlédnout plánek, zaprvé, a za druhé, jít do Komnaty. Možná udělat obojí.

Jasně. Napřed si dojde pro plánek a pak půjde do Komnaty. Doufal, že najde, co hledá. Pokud možno ještě v tomto roce. Ještěže je víkend. 'Nehoda s lektvarem' se mu stala minulý pátek, dnes je sobota. Má sice hodně zameškaného učiva, ale tohle má přednost. Před čímkoliv.


„Harry! Harry!“ uslyšel za sebou. Povzdechl si a otočil se.

„Ahoj, lidi.“ Nechal se obejmout Hermionou i Ginny, Ron ho poplácal po rameni.

„Dobře, že jsi zpátky, kámo. Jak ti je?“ zajímal se zrzek. Nespokojeně se zamračil na sestru, která se pořád tulila k Harrymu. Ten se na kamaráda omluvně podíval a ustoupil, tak, aby Ginny došlo, že se odtahuje.

„Jak ti je, Harry?“ zeptala se Hermiona znovu.

„Líp,“ odvětil. „Hlava už mě nebolí, doufám, že to tak zůstane.“

„Zkoumala jsem účinky tvého lektvaru, Harry,“ začala vlasatá Nebelvírka a Harry ztuhl. Ostražitě se na ni podíval.

„A přišla jsi na...“ napověděl a čekal bombu.

„Brumbál říkal, že bys mohl všechno zapomenout... Ale vypadáš, že je všechno v pořádku...“ pozorně si ho prohlížela a mračila se, jak přemýšlela o svém výzkumu.

„Myslím, že jsem o žádné vzpomínky nepřišel,“ řekl Harry. „Vrátily se mi ty vzpomínky na rodiče, jejich smrt a tak.“

„Och, Harry,“ dojala se Hermiona a znova ho objala. Ginny neodolala, aby se nepřidala z druhé strany, Harry hodil po Ronovi pohled ala volání o pomoc. Než ale stačil mladý Weasley zakročit, ozvalo se jim za zády: „No fůůj, Nebelvírské hromadné tulení,“ a jízlivý smích.

„Trhni si, Malfoyi,“ zavrčel Ron. Smích ustal.

„Ty si prostě nevidíš do pusy, Weasley,“ pronesl blonďatý Zmijozel nebezpečně. Propichoval Rona pohledem a on mu to opětoval. Ginny se vystrašeně držela Harryho, Hermiona začínala vypadat naštvaně.

„A ty na špičku toho svýho bledýho nosu!“ štěkl na něj Ron.

Harry protočil oči. Protože si pamatoval své první studium v Bradavicích, tohle ho náhle rozzlobilo. Věděl, že jeho Sal by byl chováním své koleje zklamaný. Vlastně i Rick. Všichni Zakladatelé by byli zklamaní, že studenti nedrží při sobě, natolik dobře je znal.

„Můžu vás na moment vyrušit?“ řekl najednou. Všichni se na něj překvapeně podívali.

„Tohle mezikolejní hašteření, který tu rozhodně nebylo odjakživa, protože Zmijozel a Nebelvír byli přátelé, mi už leze krkem. V minulosti to bylo jiný a fungovalo to, studenti se snášeli bez ohledu na koleje. Voldemortovi se hodí, že teď Zmijozely nenávidí každej, může jim nabídnout to, co si myslí, že chtějí. Ale on nemá právo se vytahovat nad ostatní, není ani čistokrevnej. Najděte si lepší důvody pro tyhle hádky a záště. A teď mě omluvte.“ S tím se nakvašeně otočil a zamířil na svou kolej.

Malfoy, Parkinsonová, Zabini a Nott na něj vyjeveně vykulili oči. Ohromení byli i Harryho přátelé. A první to rozlouskl Ron: „Ten lektvar na něm přece jen nechal následky. Tohle nemůže myslet vážně.“

„Myslím, že je to logické,“ poznamenala Hermiona tichounce, ale dost na to, aby ji Draco Malfoy zaslechl. Zadumaně se na ni podíval, ale nic na to neřekl. Otočil se k odchodu, jeho suita ho beze slova následovala. Za chvilku stáli Nebelvíři na chodbě sami a koukali za svým přítelem, který se jim najednou zdál divný... a vzdálený.


Podivně zamlklá parta Zmijozelů vstoupila do své společenské místnosti, byla prázdná, ale ani to mladému Malfoyovi nestačilo. Zamířil do svého pokoje a počkal, než se tam nasáčkují všichni ostatní - vyjma Crabba a Goyla, kteří se rozhodli vyloupit kuchyni, než zavřel dveře a zajistil je.

Pak se posadil na svou postel. Rozhlédl se po těch, které v nitru nazýval přáteli.

„Myslíte, že na tom něco je?“ ozval se Blaise. Vypadal zamyšleně. „To, co říkal Potter...“

„Může si to vymýšlet,“ podotkla Pansy nejistě. „Odkud by právě on věděl...“

„Proč by za nás čistokrevné bojoval poloviční mudlovský šmejd?“ přidal se Theo Nott.

„On nám chce vládnout, nebojuje za nás,“ namítl Draco. „To ti nepřijde logické? Rozděl a panuj. Když všechny čistokrevné obrátí proti mudlům a nečistokrevným, a pak se jich zbaví, co si asi pomyslíme? Že je na naší straně.

Ale já nejsem slepý. Ty nevidíš, v jakém stavu se můj otec vrací ze setkání, i v případě, že on neselhal. Temný pán ho trestá prostě jen proto, že je po ruce. Velí nám čistokrevným, ale pokud je jen poloviční krve, nemá na to právo. I Potter má v tom případě čistší krev než on. Jeho matka sice byla šmejdka, ale ne mudla. A říkám to nerad, Potterové byli čistokrevný a jejich rod je starší než můj!“

„Neříkej...“ ozvala se jediná dívka tohoto spolku zamyšleně. „Nevíš, jestli s tou malou Weasleyovic zrzkou chodí?“

„Pansy!“ vykřikl Theo dotčeně.

„Dělám si legraci,“ chlácholila ho a vtiskla mu rychlou pusu na tvář. Mladík si uraženě odfrkl a aby své rozhořčení dal důrazně najevo, přesedl si od své přítelkyně k Zabinimu. Ten se samozřejmě jen pobaveně zašklebil.

„Tak co máš v plánu?“ zeptal se Draca přímo. „Chceš se... vzepřít, nebo tak něco? I kdybychom chtěli, naše rodiny...“

„A nemysli, že nás Temný pán nechá jen tak jít,“ ozvala se i Pansy. Mračila se na své vyleštěné a upravené nehty. „Můj otec už se zmínil, že po Bradavicích...“ nedomluvila a otřásla se. Objala se pažemi. Její přítel si k ní opět přisedl a přitáhl dívku k sobě.

„Můj taky,“ zamumlal Draco. Ostatní kluci přikývli.

„Matka si myslí, že mi může lajnovat život, když mám jen ji,“ postěžoval si Blaise. „Nechci život pod bičem Pána zla, mám vlastní sny. Nechci trávit svý nejlepší roky jen sesíláním kleteb, mučením lidí. Popravdě netuším, co na tom kdo má. I kdyby to byli mudlové... Taky jsou to lidi.“

„Vadí mi, když se mudlové mísí s našima,“ přiznal mladý Malfoy, „ale... proti tomu se přece taky dá něco dělat a nemusí to být zrovna násilím.“

„Tak co budem dělat? Nikdo nás nenechá jít si po svém, když nebudeme mít něco jako krytí, místo, kde budem v bezpečí...“ rozohnil se Nott. Nelíbilo se mu, že jeho dívka se chvěje před hrozbou budoucí služby Pána zla.

„Promluvíme si s Potterem,“ rozhodl se Draco. „Chci slyšet jeho verzi. Odkud ví ty věci o Temném pánovi, o Zakladatelích... Vedl divné řeči. Chci vědět, co ví on.“

„Těžko si s ním promluvíme, když má kolem sebe ty svoje ocásky,“ pokrčila nosem Pansy. „A s nikým z nich nebude řeč. Weasleyovi jsou zaujatí nejvíc proti tobě a zbytek Nebelvírů proti Zmijozelům všeobecně. Nikdo z nich nemá dost rozumu.“

„Dost rozumu?“ zamumlal si Draco pro sebe. „Možná...“ Zamyslel se. Něco ho napadlo...

„Máš nápad?“ povšiml si Blaise pomyslné žárovky nad hlavou svého kamaráda.

„Napřed si to promyslím,“ odmávl jeho zvědavost Draco. „Nemusí to vyjít.“

Blaise by detaily zajímaly, ale že nemá smysl na Draca tlačit, to věděl. Rozhodl se spolehnout na jeho inteligenci. Však se to dozví, když bude mít Draco plán.

S tímto zatím hovory o budoucnosti odložili a rozešli se. Dědic Malfoyů se ponořil do zvažování své teorie...


Harry vyhrabal z kufru Pobertovský plánek, po chvíli uvažování vytáhl i plášť. Měl tušení, že ho jeho přátelé budou po tom incidentu na chodbě hledat... a měl pravdu.

Sotva schoval mapu do kapsy a přehodil přes sebe plášť, do pokoje vrazil Ron, v patách obě dívky. „Harr...!“ začal a zmlkl, když viděl prázdný pokoj. „Kam se sakra poděl?“

Harry se pod pláštěm zaculil a potichu se protáhl kolem nich.

„Možná si vzal plášť, aby ho dole neviděli odcházet,“ mínila Hermiona.

„Kouknem se do Plánku!“ zaslechl Harry, než sešel ze schodů. Usmál se, plánek cítil ve své kapse. 'Promiň, kámo,' pomyslel si. 'Já ho teď potřebuju víc.' Měl štěstí, že bratři Creeveyovi právě prolezli obrazem do společenky, využil toho dřív, než se zavřel. Pak zamířil do sedmého patra, doufajíc, že Komnata Nejvyšší potřeby nebude obsazená.


Nebyla. Poměrně rychle vpustila Harryho dovnitř, ocitl se jednoduché místnosti, vypadala jako malá knihovna. Něčím mu připadala povědomá... Než si vybavil, že takhle měl Sal zařízenou svou osobní pracovnu. Harry/Alec ji miloval. Právě zde ho Sal úplně poprvé políbil... Trávili spolu v knihovně hodně času. Rád v ní četl, zatímco Sal vymýšlel lektvary, studoval magické rostliny...

Pomyslel si, jak by asi reagoval Neville, kdyby jen tušil, že zakladatel hadí koleje vynikal v Bylinkářství, což vždy byla Nevillova doména... A co by Snape řekl na to, že Salazar vařil lektvary asi jako on, Harry.

Nejlepší lektvary vařila vždycky Helga, nejlíp se soustředila. Sal měl cit pro vymýšlení lektvarů, díky své znalosti bylin, ale největší nadání projevoval v oblasti magie mysli. Naučil svého milence nejen Nitrobranu, ale i Nitrozpyt. A Harry si to všechno pomaličku vybavoval.

Když se dost vynadíval a navzpomínal, postavil se doprostřed komnaty a požádal: „Komnato, mohla bys mi prosím nějak ukázat cestu k místnosti, kde jsou obrazy Zakladatelů? Potřeboval bych se jich na něco zeptat...“ Odmlčel se a doufal, že se mu dostane pomoci.

Chvíli se nic nedělo. Pak se komnata začala měnit. Koberce a gobelíny na stěnách zmizely, police s knihami taky, náhle úzká místnost vypadala prázdně, doslova vybíleně, jako chodba. Světle omítnuté, prázdné zdi, téměř žádný nábytek na kamenné podlaze, na stěnách pouze pochodně... Naštěstí ale také okna, která dovnitř vpouštěla dost světla.

V zadní části chodby byl ve zdi výklenek, kde by Harry čekal dveře, byl to přesně takový tvar a velikost... Vedle výklenku stál vysoký stolek a na něm pergamen. Starobylým, ale čitelným písmem tam stálo: 'Jsi-li hoden vstoupit, strážce tě vpustí, odpověz na jeho otázku.'

„Strážce?“ Harry se rozhlédl, nikde nikoho neviděl. „Je tu někdo?“

Ve výklenku se náhle něco objevilo, že stěny začalo cosi vystupovat. Harry napřed myslel, že je to socha chrliče, vypadal podobně jako Brumbálův strážce schodiště, ale po chvilce si všiml, že to není jedno zvíře, ale čtyři.

Na podstavci seděl lev, jednu jeho zvednutou tlapu ovíjel had se zdviženou hlavou a pod ní ležel jezevec, zvíře mrzimorské. Na lví hlavě rozpínal křídla statný havran. Působivá socha.

Nehybný lev se zničehonic otřepal, zvířata ožila. Had zasyčel, jezevec začenichal, ale zůstával, kde je. Havraní zakrákání následovalo mírné zavrčení od lva. Pak se ozvalo: 'Proč přicházíš, dítě?'

Harry si odkašlal a řekl: „Jmenuju se Harry a přicházím pro odpovědi na svoje otázky. Vzpomněl jsem si na svůj minulý život a rád bych se dověděl něco o osudu těch, které jsem tehdy miloval. Prosím, dovolte mi vejít a promluvit se Zakladateli.“

'Musíš odpovědět na následující otázku. Který z Bradavických čtyř byl tím největším?Odpověď zvaž, máš jedinou možnost. Jen jedna odpověď je správná.

Harry se zarazil. Napadlo ho, že pokud tuto otázku dostal každý, kdo přijde, jeho odpověď by se řídila příslušností ke koleji. Ale tak snadné by to nebylo. Anebo, že by správná odpověď byla právě tak moc snadná? Harry se prudce nadechl...

„Žádný ze Zakladatelů není větší než ostatní, všichni si jsou rovni.“ Pak stiskl pěsti a modlil se k Merlinovi, aby měl pravdu.

Zvířata mlčela. Zdálo se, že se znovu stali sochou... Než lev promluvil: 'Odpověď je správná. Žádost byla uznána. Smíš vejít, dítě.'

Harry si zhluboka oddechl a zašeptal: „Díky...“ Pak sledoval, jak se opět nehybné sousoší čtyř zvířat odklápí na stranu, za ním se ukázal prázdný prostor. Mladý Nebelvír trochu ostražitě vešel, ocitl se v tmavé chodbě. Temnotu vzápětí osvětlila řada pochodní. Sebral odvahu a vyrazil podél nich. Zastavil u obyčejných, dřevěných dveří s velkým zámkem. Trčel z něj velký masivní klíč. Opatrně s ním otočil, dveře se otevřely.


Blížil se čas oběda, Hermiona Grangerová seděla na své posteli a zapisovala si své ranní prožitky do deníku. Obvykle to dělala až navečer, aby si vyčistila hlavu, ale to, co se stalo, když našli Harryho po odchodu z ošetřovny, jí dělalo starosti. Nejdřív se zdálo, že to bezvědomí z lektvaru nenechalo následky, ale pak to začalo vypadat podezřele.

Sice s ním souhlasila v tom, že ty mezikolejní sváry už jsou moc, ale takovou rozumnost neočekávala právě od něj. On a Ron přece byli vždy hned naježení, jak šlo o Zmijozely... 'Že by se Harry zamiloval do Zmijozelky?' zapsala si otázku, která ji napadla před chvílí. 'Co jiného by ho přinutilo smazat kolejní rozdíly účinněji, než láska?'

Ze psaní a uvažování ji vyrušilo ťukání na okno. Povzdychla si a doufala, že to není Ron na koštěti. Když se ji před pár týdny neobratně pokoušel zaujmout, přiletěl večer k oknu s červenou růží, básničkou a pozval ji na první návštěvu Prasinek.

Sice přijala, ale myšlenka na chození s klukem, který pro ni byl léta kamarádem, jí najednou připadala divná. Takže Ronovy nemotorné řeči o jejich zvláštním přátelství jen odkývala a nenaznačila nic, co by si mohl vysvětlit jako zájem.

Chodit s ním prostě nechtěla. Vždycky bude mít Rona ráda, ale byl nevyrovnaný a nezralý, nemohla s ním mluvit o věcech, co jí připadaly zajímavé. Nepodceňovala zrzkovu inteligenci, ale i přes ni byl prostě jednoduchý.

Otevřela okno, byla to jedna ze školních sov. Přijala malý svitek, sovička okamžitě odlétla. Zadívala se na písmo, nezdálo se jí povědomé. Tak se začetla, překvapením se jí rozšířily oči.

'Grangerová, pokud jsi ochotná a schopná mlčet před svými přáteli, rád bych si s tebou promluvil. O tom, co se stalo dnes na chodbě. DM'

Komentáře

Celkem 17 komentářů

  • Kilia Ice 17.07.2017 v 10:03 Och úžasná časť. Ďakujem. Som celá žhavá na pokračovanie.... Snáď bude skoro lebo zoberiem. To je tak moc vzrušujúce, čo sa stane ďalej :D


  • ghost 17.07.2017 v 19:45 Ahoj. Díky za novou kapitolu, píšeš úžasně a máš skvělé nápady. Doufám v rychlé pokračování.
    Vím, že to se nepatří, ale neví někdo, kde bych sehnala povídku Poslední přání? Byla bych moc vděčná.


  • SORA 77 17.07.2017 v 22:26 Je to snarry ve slovenštině? Tu bych totiž měla.


  • ghost 17.07.2017 v 22:52 Mělo by to být Harry/Salazar v cz. Díky moc za snahu. Asi jí už neseženu.


  • Kilia Ice 18.07.2017 v 10:24 Niečo mi to hovorí. Ale bohužiaľ neporadím. Škoda. Tiež by som sa na ňu mrkla. Ak by som niečo také našla napíšem sem :D


  • xlovexx 18.07.2017 v 11:37 tak tahle povidka je uzasna jsem moc zvedava na dalsi dil a dekuju za tip na dalsi povidku :) budu hledat a treba budu mit stesti a narazim na ni. v tom pripade dam vedet taky... pokud nahodou bude nekdo rychlejsi budu rada za tip. :)


  • Sasa 18.07.2017 v 22:48 Super poviedka. Ghost nasla som ale zial je ten blok zruseny ale tu mas http://web.archive.org/web/20150105081239/http://ausa.blog.cz:80/1007/kapitolovky


  • Sasa 19.07.2017 v 01:26 Ghost keby si sa v tom odkaze nedela zorientovat napis mail poslem ti celuu poviedku .


  • SORA 77 19.07.2017 v 11:55 Povedlo se mi zorientovat, takže Sasa: Bůh ti žehnej, miluju tohle párování.


  • Sasa 19.07.2017 v 14:30 Len 37 kapitola tam nieje
    repektivne som ju nenasla :D


  • ghost 19.07.2017 v 20:03 Díky Sasa, mohla by si mi ji poslat? Sice jsem se zorientovala, ale ne vždy mám dostupný slušný signál. Díky moc. ghost94@post.cz
    Jinak, pokud zná někdo dobrou povídku tak sem s ní. Potřebuji něco na čtení a už znám vše nazpaměť.


  • Vai 19.07.2017 v 23:30 No tak a už se rozvíjí další mezikolejní přátelství nebo něco víc :D jako čekala jsem, že Draco napíše přímo Harrymu.... a ted jestte co bude na konci chodby??


  • Nyssa 20.07.2017 v 10:07 Uvedomila som si, že zabúdam komentovať.... Takže som to prišla napraviť. Táto poviedka je super. Síce na pár HP/SZ som ich čítala len pár, ale aj tak. Sm zvedavá čo sa Harry dozvie, až sa stretne s portrétmi...a formuje sa nám tu pár Hermiona/Draco? :D


  • Kilia Ice 21.07.2017 v 11:42 Och Sasa, už som tu poviedku čítala ale blog som potom stratila. Týmto ti aj ja ďakujem za pomoc pri hľadaní. Milujem tú poviedku a bola som zúfalá že ju nemôžem nájsť :D


  • sisi 21.07.2017 v 14:34 Tato povídka se mi velice líbí.jehodně pozitivně laděná, studenti více přemýšlí o svém životě, dělají vlastní rozhodnutí a zmijozelové využívají každé příležitosti. Nemluvě o tajemné milostné zápletce HArryho a Salazara, síni předků. Ron je asi zase za blbce, ale když ví, že po něm Hermiona nikterak romanticky netouží, měl by být v pohodě. Těším se ( hodně) na každou další kapitolu, která bude. Hodně štěstí.


  • ghost 23.07.2017 v 21:51 http://web.archive.org/web/20101005004115/http://ausa.blog.cz:80/1010/37-kapitola-pp
    37.kapitola - Poslední přání


  • mamba 16.08.2017 v 20:27 neorientuju se, s kým se v téhle době Harry spáruje, asi jsem špatně četla úvod? jinak to setkání s Hermionou a Dracem jsem čekala, uvidíme, jak se to všechno spáruje :D už se těším


  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?