Slash povídkyFanfiction povídky a archiv

8.Dveře k minulosti

Publikováno 11.09.2017 v 00:01 v kategorii Pohádka o spícím hadovi, přečteno: 131x

Harry se rozhodne zajít zase k Zakladatelům a poradit se s nimi.

Celý večer Ron nadával střídavě na Snapea, McGonagallovou i Hermionu. Odpřisáhl Harrymu, že opravdu viděl, jak dívka kouká na Malfoye, dožadoval se jeho důvěry.

Harry, protože věděl pravdu, mu řekl, že mu věří ten pohled, ale že si nemyslí, že to znamenalo to, co si myslí on. Poukázal na to, že Hermiona by určitě neměla zájem začít si s někým, kdo ji a její rodinu a přátele po léta uráží.

Rona tahle teorie trochu zchladila, ale když mu Harry připomněl, že se blíží hodina trestu, zase ztratil náladu. Na kamarádovo doporučení, aby se snažil ovládnout, protože Snape ze všeho nejradši provokuje, jen aby mohl napařit další trest.

Ron odešel, ale Harry tušil, že se stejně vrátí s prodloužením trestu minimálně o další týden. Využil toho, že má úkoly na další dva dny hotové, dopsal poslední dvě zameškané eseje a přesunul se k Plánku. Už ho znal málem nazpaměť, přesto stále zkoumal tu – pro něj nejpodstatnější – část, komnatu za Velkou síní.

Lezlo mu na nervy, že se tam neustále někdo pohyboval, no, bylo to tím, že Velká síň je jakýmsi centrem setkávání... Doufal, že v noci to tak horké nebude, i když musí vzít na vědomí, že školník Filch má příliš blízko svou kancelář. A taky riskuje, když si vezme, že je to hlavní přístup k soukromým komnatám mnoha profesorů. Najednou ho napadla děsivá myšlenka... Nebydlí Snape ve Zmijozelských komnatách? Lekl se a zároveň ho to pobouřilo. Byl to jeho domov! Třebaže tam nebydlel posledních tisíc let!

Vzápětí si vynadal. Bydlet tam, věděl by Snape ve druháku o Ranim – možná už by byl i sežraný – pomyslel si Harry škodolibě. Ne, Zmijozelské komnaty jsou neobydleny, byl si jist. Promnul si oči, začínaly bolet z upřeného dívání na pergamen.

„Začínám být paranoidní,“ oznámil sám sobě znechuceně. Pak se zamyslel nad myšlenkou, která ho oslovila před chvilkou.

Jeho domov.

Byt Lorda Zmijozela.

Usmál se sám pro sebe. Proto mu byly Bradavice od počátku blízké, proto se tu cítí tak doma, jak nikde jinde. Protože tu byl doma, už kdysi dávno. A zase bude. Až najde Sala... Tedy, když ho bude zase chtít. Tímto detailem si nebyl mladý Nebelvír příliš jistý, ač ho o tom ostatní Zakladatelé ujišťovali... Když si vzpomněl na Zakladatele, spontánně se rozhodl vrátit do Obrazárny, koneckonců jim slíbil vysvětlit události posledního tisíciletí. Věděl, že to nebude jednoduché, ale udělat to musí. Možná mu i poradí.

A když ho ještě k tomu napadlo, že si tak může ověřit, kudy se dostane do Salových komnat, dodatečně si málem vrazil pohlavek. Jakto, že ho to nenapadlo?! V duchu si vynadal a vyrazil do sedmého patra. Požádat o dveře do Obrazárny zakladatelů bylo dílem okamžiku. Měl neuvěřitelné štěstí, že Komnata nejvyšší potřeby není obsazena.


Do místnosti se skleněnou kupolí, která ukazovala zimní nebe, poseté hvězdami, vstoupil tiše. Obrazy ale nespaly, všichni tři Zakladatelé si zaníceně povídali, jakoby se radili, takže si Harryho příchodu napřed nevšimli.

Teprve když si mírně odkašlal, aby na sebe upozornil, zaregistrovali ho.

„Aleku!“ zvolal potěšeně Nebelvír.

„Harry,“ opravila ho káravě krásná Rowena a usmála se na chlapce. „Rádi tě vidíme. Nějaké novinky?“

„Jak se to vezme,“ hlesl Harry. S úsměvem pozdravil další Zakladatele a přitáhl si křesílko, stojící u stěny. Usadil se a pronesl: „Dal jsem na tvou radu, Roweno, požádal jsem magii o pomoc. Něco se mi zdálo, ale nemyslím, že mi to nějak pomůže...“

„A o čem byl ten sen?“ zajímal se Godric.

„Viděl jsem Salovy komnaty. Naše komnaty, tak, jak si je pamatuju... Ale neviděl jsem cestu k nim. Vím o jedné cestě, jak se k nim dostat, ale uvědomil jsem si, že Sal tam musel chodit jinudy, vchod, který teď mohu použít je totiž v dívčí umývárně ve druhém patře...“

„Á, Salova tajemná Tajemná komnata,“ zavtipkoval Godric. „Našel jsi Raniho? Žije ještě? Bazilišci se dožívají vysokého věku...“

Harry zesmutněl. Ženy se znepokojeně optaly, co se stalo a on jim vysvětlil, co se stalo ve druhém ročníku a co k tomu vedlo. Tak jim oklikou řekl o Voldemortovi. Než se dostal k vyprávění o svém údělu, zeptal se: „Vím, že Sal měl Raniho rád, já ho měl rád... Kéž bych si vzpomněl dřív... Bude se na mě hodně zlobit?“

Pán z Nebelvíru a obě dámy se na sebe podívali, pak si muž vzal slovo: „Ale-Harry... Když mu vysvětlíš, co k tomu vedlo, nepochybuji, že to Sal pochopí. Logika je jeho silná stránka. Navíc, i když měl Raniho velmi rád, nepochybuji, že by si mezi vámi dvěma vybral tebe. Obětoval by Raniho s těžkým srdcem, ale udělal by to, jsem si tím jistý. Nemyslím, že se bude zlobit. Jen mu řekni pravdu, upřímně. Víš, jak nemá rád okliky a zatajování. Vždy chtěl, abychom byli upřímní. Na Zmijozela byl velmi přímý člověk.“

„Jo, já vím,“ kývl Harry. Tohle si pamatoval. Salazar nikdy neměl rád, když se mu něco tajilo.

„A teď nám pověz o tom Voldemortovi, Harry,“ vybídla ho Helga. „Tuším, že to nebude nic hezkého, ale znělo to důležitě...“

„Říká si Temný pán, Pán všeho zla, prohlašuje se Salovým potomkem a dědicem,“ vychrlil ze sebe Harry tak rychle, až se všichni lekli. „Chce zničit svět mudlů a ovládnout ten kouzelnický. Kromě jiných nevinných zavraždil mé rodiče, když mi byl rok... Řídil se věštbou, která určuje mě jako jeho protivníka, který má moc ho porazit, proto na mě zaútočil, už když jsem byl malý...“

Pomalu a podrobně Harry zasvěcoval Zakladatele do problematiky války s Voldemortem a svého života, dokud o dost později neskončil, úplně umluvený. Snad nikdy toho neřekl tolik najednou.

Zakladatelé byli otřeseni. Jejih milovaný kouzelnický svět se příliš změnil. A činy, spáchané potomkem někoho, koho znali... Ujistili Harryho, že Voldemort není potomkem jeho milovaného Sala, že musí pocházet z krve jeho nevlastní sestry, která se usadila na Zmijozelském panství po smrti starého lorda a Salazara vyhnala. Chápavě se usmáli, když viděli, jak se Harrymu ulevilo.


„Mohli bychom ti nějak pomoci?“zeptal se Godric, když se Harry sbíral, že už půjde. Jedno Tempus mu spolehlivě prozradilo, že je dávno po večerce, tudíž hrozí, že bude přistižen... Doufal, že Snape si šel tentokrát lehnout a necestuje po hradě, jak má ve zvyku.

„No, předtím jsme to zamluvili... Je ještě jiný vstup do Salových komnat? Dnešní profesoři mají přístup ke svým komnatám ze místnosti ze Velkou síní...“

„Ano, cesta vedoucí k soukromým komnatám Zakladatelů se nachází právě tam,“ přisvědčila Helga. „Ale jak si určitě vzpomeneš, Salazar většinu svých přístupů opatřoval heslem v hadí řeči.“

„To není problém,“ zamumlal Harry. „Jsem hadí jazyk. Ředitel Brumbál se domnívá, že to na mě Voldemort přenesl při útoku.“

„To nelze, Harry,“ zavrtěl Godric hlavou. „Dary, jako je tenhle, může být jen vrozený. Možná jsi, nějakou oklikou, v tomto životě potomkem Julietina rodu.“

„Té potvory?“ zasténal Harry. „To mám radost. Doufám, že to Sala neodradí.“

„Pochybuji,“ zasmál se Nebelvír. „Ale jestli si chceš být jistý, tak si nech udělat rodokmenový přehled... V mých komnatách jsou uchovány některé lektvary, i ten, který se používá na zjištění rodové linie podle krve... Stačí vstoupit. Heslo ti řeknu.“

„A vstup je...“

„Stejně jako u Sala, v té zadní komnatě za Síní, tamtudy jsme chodili všichni čtyři,“ usmál se na Harryho Zakladatel. „Na heslo se otevřou dveře. Jsou očarované, podle hesla se objeví přístup do daných komnat.“ Harry mu úsměv opětoval. „Děkuju...“ zašeptal a rozhlédl se po obrazech. „Vám všem. Škoda, že nejste živí, právě teď mám hroznou chuť vás všechny obejmout...“

„Sal tě obejme za nás všechny,“ ujistila ho Rowena. „A teď bys měl jít spát, je pozdě.“

„Heslo do mých komnat je Gryfon, Harry,“ zavolal na něj Godric, když jim popřál dobrou noc a vyrazil ke dveřím.


'Gryfon, no dobře,' pomyslel si Harry, když se proplížil až do Velké síně. Bylo překvapující, že ho ještě pořád nikdo nenačapal... Celou dobu se ohlížel, srdce mu bušilo až v krku.

Dal by všechno, aby se mohl řídit svou pamětí, ale nepamatoval si ani zbla. V duchu zanadával, prohlížel si místnost, jejíž stěny byly obloženy vitrínami s poháry. Viděl jen jediné dveře, ale něco ho nutilo jít ne rovně, ale doprava...

Povzdechl si a poslechl nutkání. Vykročil napravo, tam byla jen holá zeď... Než k ní Harry došel. Zničehonic se mu před očima objevily dvoukřídlé kovem pobité dveře a se čtyřmi znaky, poznal znaky bradavických kolejí... a hned zase zmizely.

Harry si domyslel, že je to tím, že hrad ví, že není Zakladatel, ani žádný profesor. Ale možná si pamatoval, že tudy kdysi chodil a proto mu aspoň ukázal, že je na správném místě. Zamyslel se, co má dělat, aby se dveře ukázaly a otevřely... Ponořil se do své magie, doufal, že mu ukáže nějakou vzpomínku.

Ukázala.

Na krátkou chvíli se Harrymu před vnitřním zrakem objevilo to samé místo, místnost sice bez vitrín a pohárů, ale zalitá denním světlem, ke stěně kráčel vysoký muž s dlouhými tmavými vlasy... Jeho temně zelený hábit byl zdobený stříbrnými lemy. Krátce zasyčel, dveře se objevily. Na druhé zasyčení se objevila klika ve tvaru hada. Dlouhovlasý muž vešel dovnitř, dveře se zase ztratily.

Vize zmizela.


Harry si oddechl a upřel oči na zeď. Zasyčel heslo, které používal i v Tajemné komnatě: >Otevři ssse!<

Dveře se objevily, ale podruhé už Harry promluvit nestačil, ucítil, jak ho zasáhlo kouzlo a obestřela ho tma.


Komentáře

Celkem 7 komentářů

  • Kilia Ice 11.09.2017 v 11:06 Ale no ták
    Prosím nech je už ďalšie pokračovanie. Prosím. Čo sa Harrymu stalo? Snáď to nie je nič zlé. Mám pocit, že jo dostal snape. Prosím rýchlo pokračovanie :D


  • Nyssa 11.09.2017 v 15:23 Ďakujem za kapitolu, hrozne ma potešilo, keď som to tu náhodne kontrolovala a našla pokračovanie.
    Je to hrozne zaujímavé, ale takéto konce... je to dobré na precvičovanie trpezlivosti :D Tiež z útoku na Harryho podozrievam Seva, ale zvažovala som aj Sala, ktorý sa niekde skrýval...poprípade som uvažovala aj o tom, že by Sal so Sevom mohol mať niečo spoločné (áno, prehovorila moja Snarry zbožňujúca duša)... no teórií mám niekoľko, som zvedavá ako to dopadne!


  • market 11.09.2017 v 17:42 Skvělý díl, konečně se někam posouvá. Moc se těším na pokračování.


  • Martas 11.09.2017 v 22:56 Moc díky za další kapitolu. Ale ten konec! Jaké kouzlo?? Já chci pokračování :-D Moc pěkné to bylo a moc se těším na další. Ještě jednou díky :-)


  • sisi 12.09.2017 v 13:11 velmi děkuji za kapitolu. Myslela bych si, že ho zasáhlo kouzlo dveří, jako nějaký test od zakladatelů. Avšak není fér myslet dopředu, určitě bych to brala jiným směrem. Budu se těšit na další pokračování, povídka se mi líbí.


  • Zami 12.09.2017 v 15:24 Né takhle to utnout.


  • Zami 12.09.2017 v 15:26 Jinak super kapitola. Ale to čekání na pokračování.


  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?