Slash povídkyFanfiction povídky a archiv

9.Pohled ostřejší meče

Publikováno 18.09.2017 v 15:00 v kategorii Pohádka o spícím hadovi, přečteno: 230x

Harry se probírá na ošetřovně a profesor Snape se poučí o síle vražedných pohledů. - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -- - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Harry si oddechl a upřel oči na zeď. Zasyčel heslo, které používal i v Tajemné komnatě: >Otevři ssse!<

Dveře se objevily, ale podruhé už Harry promluvit nestačil, ucítil, jak ho zasáhlo kouzlo a obestřela ho tma.


Harry pootevřel oči, přivítala ho známá běloba a ještě známější dezinfekční pach... Se zasténáním oči zase zavřel. A když uslyšel hlas, který nesnášel, zasténal znova. Měl tušit, že natrefí zrovna na Snapea...

„Můžete přestat předstírat bezvědomí, pane Pottere,“ ozvalo se uštěpačně, „máme na vás několik otázek.“

Máme?!

Harry otočil hlavu po směru hlasu, v duchu zasakroval. Nejen, že ho Snape přistihl mimo ložnici po večerce, zatáhl do toho ředitele. Jak hlavně jemu vysvětlí, co dělal tam, kde byl... Moment... Rozhlédl se.

Vzápětí si sáhl na temeno a tiše zaskučel.

„Co dělám zase tady?“ zavrčel bolestně. Doteď ignorovaná bolest hlavy se přihlásila plnou silou.

„Dobrá otázka,“ podotkl Brumbál, „doufám, že nám to osvětlíš, Severusi.“

„Přistihl jsem Pottera v místnosti za Velkou síní, kde nejen nemá co dělat, ale taky tam nemá co dělat v hodině, kdy má být na koleji!“ vyplivl Snape nevraživě.

Harry byl sám sebou překvapen, jindy by ho to už nebetyčně vytočilo, teď měl jen neodbytnou chuť obrátit oči v sloup a neudělal to jen proto, že tušil, že by mu je Snape potom vypíchl, aby se to nemohlo opakovat.

Tak jen suše poznamenal: „To nevysvětluje, proč jsem se zase probudil na ošetřovně, profesore.“

„To je pravda,“ chytil se toho Brumbál. „Máš vysvětlení pro Harryho mdloby, Severusi?“

„Může si za to sám,“ zavrčel lektvarista. Harry rozšířil oči šokem.

„To vy?“ vydechl. A vzápětí si uvědomil, že ho to ani moc nešokuje, ne tak, jak by vlastně mělo. Kdo jiný by to byl? Kdo jiný by tak bleskurychle reagoval?

„Slyšel jsem hadí jazyk, reagoval jsem automaticky,“ pokrčil muž rameny. „Když se ve tmě najednou ozve něco takového, sesílám kouzla, ptám se až pak. A jak už jsem jednou podotkl, vy jste tam neměl co dělat!“ osopil se na Harryho, aby se náhodou nezapomnělo na jeho provinění. Harry si povzdechl.

„To je také pravda,“ vložil se do toho ředitel, „Harry, cos tam dělal? Do té místnosti opravdu nemáš důvod vstupovat.“

'To si myslíte vy!' měl Harry chuť odseknout... ale ovládl se. Měl sice vysvětlení, ale o své tajemství se nehodlal dělit... a už vůbec ne se Snapem.

„Harry?“ naléhal Brumbál, ale zarazil se, když viděl, jak Nebelvír stiskl rty a sklopil oči. Povzdechl si a pronesl: „Harry, můj chlapče... Nevím, co tě nutilo tam jít, ale... Uvědomuješ si, že je to prostě místnost, kde nemáš co dělat? Není tam nic, co bys... Chtěl jsi snad jít do sborovny? Hledal jsi někoho?“

Harry při poslední otázce prudce vzhlédl. Z toho si Brumbál odvodil odpověď: „Takže ano? Hledal jsi někoho?“

Harry si povzdechl, kousajíc se do rtu. Nechtěl, nemohl nic říct. Zaprvé by mu nevěřili, a za druhé, i kdyby, nechtěl cokoliv prozradit před Snapem.

Brumbál vstal.

„Dobrá, Harry. Když nechceš odpovídat, nemusíš. Ale jsem nucen tě potrestat za vycházení po večerce a vstup do nepovolených prostor. Třicet bodů z Nebelvíru. A protože tvůj přítel, pan Weasley si už u profesora Snapea odsloužil jeden den z týdenního trestu, připojíš se k němu na ten zbytek.“

Harry se pobouřeně nadechl, aby protestoval, ředitel toho využil a opáčil: „Nebo nám chceš něco říct?“

Na to Harry neměl co říct. Znovu sevřel rty, na znamení, že mluvit nebude a potřásl hlavou.

Ředitel odešel. Beze slova rozloučení či přání dobré noci, bez toho, aby aspoň pokáral profesora, že omráčil studenta...

Tak si Harry připomněl, že zmíněný profesor je pořád tu, neodešel s ředitelem. Podíval se na něj, Snape ho jako obvykle propichoval nepřátelským pohledem... Když si všiml Harryho pozornosti, promluvil: „Vždycky, když něco provedete, říkám si, že větší drzosti už nejste schopen. A jako vždy mě v budoucnu ohromíte tím, že dokážete být ještě oprsklejší. Myslel bych, že vůči řediteli prokážete aspoň víc respektu, když už ho nemáte ke mně.“

Harry se neudržel: „Respekt je z těch věcí, které si člověk musí zasloužit. Řediteli to jednou dokážu vysvětlit, přijde den, kdy pro něj budu mít odpověď. Co se týče vás... Od prvního dne se pečlivě staráte o to, abych vás nesnášel. Vaše nenávist a mstivost mi nikdy nedala důvod vás respektovat. Nikdy jste mi nedal šanci. Proč bych ji měl dávat já vám? Nevážíte si mě ani jako lidský bytosti, berete mě jako červa, kterého je třeba pošlapat a taky to děláte. Jak si potom můžu já vážit vás?“

Severus Snape obvykle Harryho bojovnost dokázal okamžitě zchladit nějakou svou jízlivostí, tentokrát ale mlčel. Jeho svědomí – léta umlčované – se tichounkým hláskem ozvalo a informovalo ho, že ten chlapec před ním má sakramentskou pravdu. Hněvivě ho umlčel a vstal.

„Spěte, Pottere,“ zavrčel. „A zítra se připojíte k Weasleymu, až půjde na trest.“ Pak odplachtil.

Harry byl příliš unavený a rozrušený na to, aby přinejmenším v duchu zajásal nad tím, že se mu povedlo Snapea setřít... A protože si uvědomoval, že má s tím setřeným profesorem skoro týdenní trest, měl po náladě. Snape se bude mstít o to víc, to věděl už předem. Vážně, ten chlap nemá žádné svědomí.


Protože byla hluboká noc, Harry se položil zpět do podušek na posteli, kterou mohl téměř legálně prohlásit za svou... Byl unavený, ale nedokázal usnout. Jedna věc mu vrtala hlavou.

Potřebuje se dostat do Godricových komnat. Do těch Salových se může dostat Tajemnou komnatou, ale do těch Nebelvírských jiná cesta není... Šeptem zasakroval, nechtěl, aby se přiřítila madam Pomfreyová a nalila do něj další Snapeův dryják.

„Ráno moudřejší večera,“ poznamenal si pro sebe a zachumlal se do pokrývky. V tomhle stavu toho moc nevymyslí, promyslí si to zase ráno.


Ráno pro Harryho bylo ve znamení zkažené nálady. Šestý ročník Nebelvíru měl totiž hned po snídani Lektvary. To už je samo o sobě dostatečně špatná zpráva a když vám do toho ještě vykecávají díru do hlavy kázáním, jak to, že jste zase! připravili Nebelvír o body, máte kompletně po náladě, to je jasné.

Rona jenom zajímalo, kde spal, když si přišel pro učení, tiché zašeptání, že na ošetřovně, protože ho Snape omráčil, mu přivodilo soucitný pohled a radostný úsměv vzápětí, když Harry dodal, že na trest jde večer s ním.

Ale Hermiona, to bylo něco jiného.

Jakmile se dozvěděla, že během noci přišli o třicet bodů, čili o polovinu, začala vyšetřovat. Vedená zkušenostmi za předešlých pět let zamířila za svými přáteli a uhodila na ně. Harry se čestně přiznal, stejně věděl, že by na to přišla. Zaskočilo ji vlastně to, že body odebral sám ředitel. Trest schválila, ale požadovala totéž co profesoři, aby jí vysvětlil, proč byl tam, kde byl.

Harry byl v pokušení vymluvit se na náměsíčnost, kteroužto zavrhl v případě ředitele, ale něco v kamarádčině výrazu mu řeklo, že to není dobrý nápad ani u ní. Rozhodl se pro částečnou pravdu.

Tiše svým přátelům sdělil, že měl divný sen o záhadných dveřích a prostě podlehl nutkání jít se tam podívat. Řekl jim, co viděl, když řekl heslo, ale že nestihl projít, protože ho zmiozelský ředitel omráčil. Na to konto Ron opět zanadával, načež ho Hermiona utišila a popohnala oba do sklepení. Přišli sotva tři vteřiny před Snapem.

Mistr lektvarů černovlasého Nebelvíra sjel opovržlivým pohledem, ale beze slova vpustil žáky do učebny.

„Jako první si vyberu vaše eseje,“ oznámil škodolibě, snad doufal, že Harryho nachytá na tomhle... Ale jeho potěšený úšklebek zmizel, když viděl, jak Harry přidává svou esej na hromádku. Probodl ho pohledem, který Harry naprosto klidně snesl a pak se otočil tváří ke třídě.

„Dnes budeme vařit Doušek bludné duše. Kdo nám o tomto lektvaru může něco říct?“ otázal se. „Slečna Grangerová bude mlčet, nepotřebuji, abyste za mě odříkala celou látku,“ obořil se na hnědovlásku, která jako první vystřelila ruku nahoru. Nekomentoval, že ho dívka propíchla pohledem, celá rudá zahanbením a otočil se k ostatním. „Někdo další?“

Protože z Nebelvíru se nehlásil nikdo jiný, než Hermiona, věnoval pozornost Zmijozelu, kde byla velká část zvednutých rukou.


Harry se mračil.

Ne proto, že Snape jako obvykle pohaněl jeho kamarádku, napadání Nebelvíru bylo Snapeovou oblíbenou činností při hodině. Ne, bylo to tím, že jakmile uslyšel jméno lektvaru, ucítil hlodání v paměti. Něco se odtamtud ozývalo, ale příliš tichým hláskem. Nedokázal si tu vzpomínku více vybavit. Povzdechl si a věnoval pozornost Zabinimu, kterého Snape vyvolal.

„Doušek bludné duše je lektvar, který po požití navodí omámený stav, na různě dlouhou dobu, podle dávkování. Tehdy je osoba, která ho vypila, naprosto bezbranná, jako třeba při bezvědomí, až na to, že je vzhůru.“

Harry zpozorněl. Něco mu to říkalo.

„Správně,“ pochválil ho profesor a odměnil deseti body. „Ještě můžeme dodat, že je to defacto dočasná a tekutá forma mozkomorova polibku. A takto bezbranná osoba je naprosto přístupna všemu, například použití Nitrozpytu...“ podotkl a upřel pohled na jistého Nebelvíra, který k němu zvedl oči.

Harrymu bylo jasné, proč to říká, a především i proč byl vybrán tento lektvar. Ale jeho rozrušená mysl se zabývala z větší části něčím jiným. On totiž ten lektvar konečně poznal.

Nápoj ztracené mysli.

Takhle ho nazval Sal. Verze, kterou vymyslel, byla nebezpečnější v tom, že se po vypití jednalo o trvalý stav. 'Takhle kdyby šlo odrovnat Voldemorta,' pomyslel si Harry s úsměvem.

„Něco vás na mém výkladu pobavilo, pane Pottere?“ ozval se profesorův hlas nebezpečně blízko. Harry vzhlédl, Snape stál u Hermioniny lavice, seděla před ním.

„Nevěřil byste, pane,“ odpověděl drze a upíral na muže vyzývavý pohled.

„Zdá se, že jste zapomněl, co jsem říkal o vaší drzosti minule, Pottere,“ zavrčel Snape, paže založené na hrudi.

„Nezapomněl, pane, to bych si nedovolil,“ tvářil se nevinně Harry a čekal, co se z téhle situace vyvrbí. Počítal se strženými body, které už Hermiona předem oplakávala, jak viděl při pohledu na její tvář skrytou pod dlaněmi, a s prodlouženým trestem.

„Takže se podělíte o to, co vás na mých slovech tak pobavilo?“

„Při vší úctě ne, pane profesore,“ odpověděl Harry a v duchu cítil s Nebelvíry, kteří v zoufalství nad jeho odpovědí praštili hlavou o lavici.

„Proč?“

„Nesděluju svoje myšlenky kdekomu, vy ano?“ opáčil a jen s malým vnitřním chvěním očekával vybuchnutí pekla.

Severus Snape se uvnitř vařil vzteky a současně musel toho drzouna obdivovat... A to ho štvalo nejvíc. Naprosto klidně, drze a zdvořile zároveň mu řekl, že si může...

„No, máte čas do osmi hodin, abyste si odpověď lépe promyslel, až se připojíte ke svému příteli u večerního trestu. Rozuměl jste?“

„Ano, pane,“ pronesl Harry úplně klidně.

„Abych nezapomněl,“ otočil se k němu profesor zpátky, když došel ke svému stolu, „dvacet bodů z Nebelvíru... Za vaši drzost, Pottere.“

Zoufalé zavytí z několika nebelvírských lavic mu přivodilo úšklebek, který běžně vydával za úsměv. Harry ho jen probodl pohledem.

Komentáře

Celkem 9 komentářů

  • Klára 18.09.2017 v 17:29 úžasné prosím o další kapitolu


  • Kilia Ice 18.09.2017 v 20:43 Páni. Nečakala som pokračovanie. Som nadšená. Dúfam že ďalšie pokračovanie bude čoskoro. Len keby tam už bol Harry aj do Salom. Vážne sa nemôžem dočkať Snapeovej reakcie :'D :D


  • Martas 18.09.2017 v 22:17 Harry díky vzpomínkám je i sebejistější - byť za chvíli bude nebelvír v mínusu :-D Líbí se mi interakce mezi Snapem a Harrym. Díky moc za pokračování a už se těším na další nášup :-D


  • Anonymní 18.09.2017 v 22:46 no téda těším se na další


  • sisi 19.09.2017 v 13:09 Brumbál byl dost divný, nepátral hlouběji v Harryho myšlenkách, nevyptával se, prostě se otočil a odešel. Harry by potřeboval trošku podpořit, asi od zakladatelů, ale kdo ví, kdy se s nimi setká. Musí najít Salazara. Díky za krásnou kapitolu.


  • Zami 19.09.2017 v 15:38 Těším se jak se to dál vyvine. Než se Harrymu povede najít Sala, jsem zvědavá co všechno se ještě semele. Chudák Harry kousek od Godrikovích komnat a překáží mu to omračující kouzlo od Snapea.


  • jasmínka 24.09.2017 v 03:35 Tohle je moc zajímavá povídka. Jsem zvědavá na další pokračování. Jenom bych se chtěla zeptat, proč z tvého předchozího blogu zmizela Lekce a jestli v ní hodláš pokračovat. Docela se mi po ní stýská a mám strach, aby nepatřila mezi pěkné, ale nedokončené povídky.


  • aniaoctavia.infoblog.cz 24.09.2017 v 20:48 Povídka je moc krásná
    určitě pokračuj. Těším se na další doufám že bude co nejdřív. Mám ráda Harryho a Sala jako pár škoda že takových povídek moc není.
    Kdyby někdo o nějaké věděl tak mi pls napište.
    Ania ;)


  • aniaoctavia.infoblog.cz 25.09.2017 v 17:37 Já už se nemůžu dočkat kdy bude další díl?


  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?