Slash povídkyFanfiction povídky a archiv

Třetí do páru 3.část

Publikováno 22.06.2017 v 00:30 v kategorii Archiv povídek, přečteno: 240x

Harry je nyní potvrzeným Remyho druhem. A jak je na tom se Siriusem?

3.část

Jako první se ráno probudil Harry. Celé tělo ho pobolívalo, ale přesto mu bylo skvěle. Ležel mezi dvěma mladíky, kteří ho objímali a on se cítil tak milovaný, jak nikdy v životě. Konečně byl šťastný.

Se spokojeným úsměvem znova zavřel oči a zkoušel usnout. Ještě bylo brzo.


Remuse probral mírný pohyb v jeho náručí. Chtěl Siriuse napomenout, ať ještě nevstává, protože tuhle postel nemíní opustit celý víkend, ale když pootevřel oči, uvědomil si, že vedle něj leží Harry. A vedle toho Sirius, který ještě spí tak tvrdě, že ho nic nevzbudí.

Usmál se. Se šťastným zavrněním zpevnil objetí kolem svého nového druha, ten se mu pomalu přetočil v náručí a otevřel oči.

„Probudil jsem tě?“

Harry se zářivě usmál a zavrtěl hlavou. Nemluvil. Jen se na svého prvního milence nadšeně culil.

Remus byl zřejmě inteligentní a chápající už takto mladý, protože výraz v chlapcově tváři mu stačil. Něžně ho pohladil po tváři a zašeptal: „Chápu to tak, že si nestěžuješ a cítíš se po své první noci dobře.“

„Nikdy jsem nebyl tak šťastný, Remusi,“ zašeptal Harry. Přitulil se víc a položil si hlavu na prsa mladého vlkodlaka. „A nikdy v životě... jsem neměl nikoho tak rád, jako tebe a Siriuse. Vím, že je to zvláštní, když si vezmem, že jsem vás teprve nedávno poznal. Ale něco uvnitř mě chybělo... a dneska v noci jsem se poprvé cítil celý.“

„Já se taky tak cítím, Harry. Teď, když jsem s oběma svými protějšky, nic mi neschází... Bolí tě něco?“ zeptal se najednou, když Harry bolestně stiskl rty, poté, co se trochu zavrtěl.

Zamítavě zavrtěl hlavou, ale neošálil ho. V myšlenkách požádal Komnatu o lektvar a mast, ihned se požadované věci objevily na nočním stolku. Natáhl se pro ně.

Harry chtěl protestovat, ale když na něj Remus udělal přísný pohled, pokorně poslechl. Madam Pomfreyová by za pohled takové účinnosti zabíjela, ale to byl vliv vlčího alfy, Harry prostě cítil díky nově uzavřenému poutu nutkání Remuse poslechnout... a upřímně mu to vlastně ani nevadilo.

Spolkl nechutný lektvar a pak se položil do peřin, Remus si ho natočil tak, aby jej mohl ošetřit. Spokojeně zjistil, že nedošlo k žádnému zranění jeho malého milence a bolavé místo bylo jen velmi citlivé, poté, co se s Harrym tak náruživě miloval. Byl sexem s ním nadšený, cítil se naplněný a zamilovaný. Nové svázání jakoby posílilo i jeho city k Sirimu, napadlo ho, že měl možná pravdu a jsou svázaní všichni tři tím poutem lásky...

Po chvilce ošetřování si všiml Harryho vzrušení. Vzhlédl k jeho tváři, s potěšením zaznamenal, že Harry při každém doteku slastně přivírá oči a zaklání hlavu. Pevně svírá rty, aby mu neunikl ani sten, ale mírné chvění Remusovi říkalo dost. Přejel vzrušenému černovláskovi po stehně, zastavil na boku.

Harry otevřel oči. Chvilku si hleděli do očí, nemluvili, poutu stačily emoce. Harry si uvědomil, až teď, že nějak vnímá, co cítí jeho vlčí milenec. Zaskočilo ho to. Mimoděk ho napadlo, že by se měl vyděsit, bylo to, jako být permanentně napojen na jeho pocity... Najednou mu to přišlo dost... nevhodné. Připadal si jako... emocionální voyeur.


Remuse překvapilo, když v sobě rozeznal pocit zahanbení. Až pak si uvědomil, že není jeho vlastní. Naklonil se nad Harryho a lehce ho políbil.

„Na co myslíš, že se cítíš zahanbeně?“ zeptal se něžně.

„Vnímám...“ hlesl Harry, ale nedokázal to dokončit.

„Moje emoce?“ uhodl Remus a pochopil, proč se tak jeho milenec cítí. A potěšilo ho zjištění, že je natolik morální. Mít přístup k emocím ostatních je velká výhoda... ale jak byste se cítili vy, vědět, že ve vás někdo takhle čte?

„Promiň, nevím, jak to dělám,“ zašeptal Harry. Sklopil hlavu a schoulil se. Najednou ho přepadl strach, že ho za to začne Remus nenávidět... A opustí ho. Škubl sebou, když si ho přitáhl do náruče.

„To je v pořádku, lásko,“ zabroukal mu vlkodlakův hlas do ucha. „Tohle je způsobeno naším poutem. Teď to vnímáš tak intenzivně, protože je to čerstvé. Neboj, zase se to utlumí. Pocítíš to jen výjimečně, při hodně vypjatých chvílích.“

„Takže se nezlobíš?“ Harry byl překvapen, ani ho nenapadlo, že je to v pořádku... Když ale spatřil na Remově tváři úsměv a v očích lásku, uklidnil se a schoulil se mu do náruče.

„Tady se někdo rád tulí,“ pozlobil ho mladík. „Ne, nezlobím. Je to vlastně má vina, měl jsem tě na to připravit... Ale nějak jsem na to nepomyslel.“

Harry se tiše zahihňal. Otřel se nosem o jeho hruď, ani jeden ještě nebyl v koupelně a on si uvědomil, že ono vlkodlačí pouto s ním dělá víc, než si představoval. Vnímal Remův osobitý pach jako ten nejsvůdnější parfém, lákavý a nabuzující. Tiše vzdychl, když si uvědomil své nové vzrušení.

Vzápětí se mu u ucha ozvalo podmanivé zavrčení jeho druha, napjal se, k jeho tělu se víc přitisklo druhé, stejně vzrušené. Tichounce zasténal...


Do oparu vzdalujícího se spánku pronikl zvuk, jako zavrčení. Sirius se protáhl, zívl a otočil se na druhý bok. Užíval si víkendového lenošení, když vtom ho vyrušilo tiché vzdychání. Rychle otevřel oči, aby zjistil, co se to...

Když uviděl své dva druhy, jak se vášnivě líbají, třou se o sebe, celí roztoužení, úplně ho to rozhodilo. Byl to nádherný, vzrušující pohled. Probudilo to i jeho touhu, ale teď dal přednost tomu, jen... se dívat.

Harry se probíral medově hnědými vlasy, zatímco jejich majitel vášnivě plenil jeho ústa a ruce každým dotekem rozžíhaly ohně žádostivosti, po celém jeho těle. Když Remus přitiskl jeho klín k sobě, rychlým výpadem mu ovinul nohama boky. To vlkodlaka rozdivočilo, prudce pohyboval svým tělem proti Harryho, polibky už nestačily tlumit jejich sténání.

Dotek horké kůže na kůži, vášeň proudící žilami, mysl zastřená rozkoší. V mlze nádherných pocitů ale nemohli zůstat trvale. Nakonec přepadli přes okraj do závratě vyvrcholení. Společně vykřikli, jejich břicha skropila bílá vášeň...

V postkoitální blaženosti si Harry neuvědomil, že mu tečou slzy. Teprve, když mu někdo začal utírat z tváří vlhké cestičky, vzpamatoval se a otevřel oči.

„Ahoj, Siriusi,“ zašeptal. Zvěromág se na něj usmál a něžně ho políbil. Pak se natáhl a políbil Remuse.

„Ahoj, moje lásky,“ zavrčel toužebně. „Víte, že pohromadě vám to děsně sluší? Bylo to tak... sexy.“

„Ty ses... díval?“ Harry se znova začervenal.

„Je to znát,“ zavrčel Remus pobaveně a s pohledem na Siriův klín. „Pojď sem, Tichošlápku.“ Mladík se rychle přesunul ke svému milenci a nechal se políbit.

Zatímco Remus polibek prohloubil a Sirius se mu automaticky podvolil, uvědomil si Harry, že Siriuse chce. Ale pokud teď měl Remus v plánu... Mlčel, jen se na ně s úsměvem díval.

Překvapilo ho, když se Remus odtáhl a ukázal na něho.

„Náš druh si přeje spojení s tebou, Tichošlápku.“

Harry vytřeštil oči, vzápětí si uvědomil, jak to Remus ví a upadl do rozpaků.

„Neznamená to, že se stavíš mezi nás, Harry,“ snažil se ho vlkodlak upokojit. Pochopil, proč před nimi svou touhu po mladém zvěromágovi nezmínil. „Nakonec, my se Sirim máme už tak velký náskok, ten jen tak nedoženeš...“ Znovu Siriuse políbil a přistrčil ho k Harrymu.

Sirius se nestačil ani vzpamatovat a už ležel v náručí třetího Nebelvíra, ale když viděl v jeho pohledu nejistou otázku, musel se usmát. Harry se ho nebál, chtěl ho, jen se neodvažoval navrhnout... Teď líp chápal Remusovu poznámku o stavění mezi ně. Harry byl ten typ, co sám od sebe o nic nepožádá, jeho sebejistota musela být na nule... Najednou mu to přišlo zvláštní, jak rozdílně se choval oproti včerejšímu večeru. Slíbil si, že mu dokáže, jak je nádherný a sexy, aby o sobě už nepochyboval... Sklonil se k němu a políbil ty horké, od předchozího líbání nateklé rty.

Harry mu polibky začal ochotně vracet, ještě trochu váhavě putoval dlaněmi po jeho zádech, zatímco Sirius už ochutnával jeho krk a postupně sklouzával stále níž, aby přiměl Harryho ke stále hlasitějším vzdechům. Nakonec se dopracoval až ke klínu, kde už na něj čekala připravená erekce. Napřed olízl vrcholek s třpytivou kapičkou, to přimělo Harryho tiše vykřiknout. Rychle mu sevřel boky, aby nepřišel o zuby a polkl celé jeho vzrušení naráz. Ten nádherný zvuk, který se malému černovláskovi vydral z hrdla, mu vyvolal úplný mráz po zádech. Několikrát pohnul hlavou, Harryho úd byl ještě trochu ulepený od předešlého orgasmu, takže si ho vychutnával, dokud nic nezbylo. Harry se pod ním svíjel a vzlykal, vzrušený k prasknutí, ale Sirius mu svíral kořen penisu a varlata, takže se nemohl udělat, jak by rád.

„Siriusi... já... už to... nevydržím...“ šeptal chlapec v slzách. Odpovědí mu bylo jen hlasité mlasknutí, jak ho zvěromág propustil z úst. Rychle popadl lubrikant, který mu Remus – na něhož úplně zapomněl – podával a začal Harryho připravovat. Třebaže byl sám submisivní ve vztahu s Remem, před ním spal s pár děvčaty. Než zjistil, že dominantní vlkodlak a kluk především, je pro něj to pravé. Takže teď byl nadšený, že má možnost prožívat oboje, naplnit svou touhu dobyvatele i potřebu být opečováván.

Příprava Harryho opravdu těsného nitra netrvala dlouho, i když se snažil být pečlivý. Jen Harry mu to trochu znesnadňoval, jak se snažil pohybovat směrem k němu, to ho vzrušovalo ještě víc. Usmál se, něco ho napadlo, jak si vzpomněl na jednu ze svých představ...

Nejdřív Harryho políbil, pak ho otočil na bok, tváří k Remusovi a lehl si za něj. Vzal Harryho za bok a nastavil si ho tak, aby mohl snadněji vklouznout do jeho vystrčeného zadečku. Přitiskl špičku svého mužství k lákavé dírce a zatlačil. Dovnitř ho vpustila lehce, čekal mnohem větší odpor. Harry hlasitě zasténal a zavrtěl se. Tak Sirius postoupil o další kousek. Zatajil dech a opatrně se posunul dál... Až se do něj vnořil úplně. Harry byl zjevně nedočkavý, vyrazil boky dozadu, Sirius zalapal po dechu, popadl ho za bok a přirazil. Chlapec před ním se vzepjal a zanaříkal. Na ten rozkošný zvuk se Sirius přestal ovládat a začal se pohybovat. Poprvé zpomalil, když ucítil pohyb za sebou, náhle do něj pronikly vlhké, kluzké prsty. Zasténal, když Remův prostředníček narazil na jeho kouzelnou uzlinku. Nechal se připravit, když se jeho druhý milenec stáhl, vyklouzl z Harryho nitra a posadil se.

Prudce oddechující Harry se na něj omámeně podíval. „Co se děje,“ zachraptěl. Naklonil se nad něj. Hladově se zmocnil jeho rtů. „Nic lásko, jen změníme pozici. Líbí se ti to zezadu?“ Harry jen přikývl, olizujíc si rty. Sirius tomu neodolal, znova je políbil, dychtivě sajíc jeho jazyk. Když však Harry uchopil svoje vzrušení, aby si pomohl od toho děsného tlaku, zastavil ho. „Počkej na mě,“ požádal ho. „Přece se nechceš udělat moc brzo. Lehni si na břicho.“

Harry poslechl, otočil se a nechal Siriuse, aby mu roztáhl nohy a pod klín strčil polštář. Vzápětí vykřikl slastí, Sirius se do něj vrátil a naplnil ho na jediný pohyb. Nebolelo to. Byl to nádherný pocit.

Ucítil, jak se Siri zatřásl a znovu zasténal, zaregistroval i Remův sten. Trochu zmatený se ohlédl... A usmál se, když pochopil, co se děje. A trochu Siriovi záviděl. Jemně stáhl své vnitřní svaly, aby ho vyprovokoval, následně se dočkal, Sirius už byl vzrušený na nejvyšší míru. Začal se pohybovat, chvilku trvalo, než sladil své pohyby s Remusem, ale zakrátko se ti tři milovali tak nenasytně, až čelo postele prudce naráželo o stěnu. Místnost naplnily hlasité vzdechy, výkřiky a prosby.

První se udělal Harry, po něm Remus, Siriuse smetla vlna obou vyvrcholení, které dík poutu vnímal neuvěřitelně intenzivně. Zakřičel, když ho zasáhla extáze a po pár pomalých přírazech do Harryho se složil ve slastné mdlobě.

Remus se z něj vytáhl a opatrně pomohl Harymu od Siriovy váhy. Harry se otočil na bok, tváří k Siriovi. „Bude v pořádku?“ zeptal se Remuse ustaraně.

„Ano,“ usmál se vlkodlak. Lehl si vedle Siriho. „Jen toho bylo na něj moc. Vezmi si, že zažil rozkoš z obou stran, i on vnímá naše potěšení. Jsme svázáni všichni tři.“

„Jaké to je? Myslím, být ten nahoře i dole zároveň?“ zajímal se Harry a uvažoval, jestli mu tohle bude někdy dovoleno. Remus se usmál, dobře věděl, jak svou otázku myslí a co si přeje. A nebyl proti mu tohle dopřát, když bude ochotný i Sirius.

„Fantastický, Harry,“ ozval se zemdleně Sirius. „Je to nepopsatelný. Bereš si a dáváš zároveň. Ale asi je to tím, že jsme to my tři. Jinak by to asi nefungovalo, myslím, s kýmkoli jiným.“

„Ano, naše pouto naše pocity zintenzivňuje,“ poznamenal Remus. „Co bys řekl tomu, Siri, aby si to Harry příště zkusil?“

Všímajíc si, že se Harry rozpačitě zajíkl, se Sirius pobaveně usmál. „Jsem pro. Nakonec, je spousta poloh, které můžeme ve třech zkusit...“

„Neříkej, tys tu knihu vážně četl?“ podivil se Remus. Objal Siriuse kolem pasu, políbil ho na rameno a Harrymu vysvětlil: „Když jsme slavili první Vánoce jako pár, dal jsem mu Kámasútru pro gay kouzelníky.“

Harry se tiše rozchechtal. Mezi smíchem ze sebe vysypal: „Jak by musely vypadat učebnice, abys je dobrovolně otevřel...“

Na to se na něj pohaněný zvěromág vrhl a začal ho lechtat. Harry se znova rozesmál, až mu tekly slzy. Když už chtěl Harry začít kopat, konečně přestal, políbil ho jako omluvu, utřel mu mokré tváře a znova si lehl vedle něj.

„Nechceš vědět, co by z té knihy stálo za zkoušku?“ zkoušel ho navnadit.

„Vypadáš nějak moc natěšeně, nemám se spíš začít bát?“ opáčil Harry a koukl na Remuse. Ten potřásl hlavou.

„Nemusíš se bát, musíš vědět, že když ti bude něco připadat moc, prostě můžeš říct ne,“ ujišťoval ho. „Zastav nás, když něco nebudeš chtít. Nechceme ti ubližovat, jsi přece náš druh.“

„Dobře,“ přikývl Harry, přece jen ho to trochu uklidnilo. „Díky.“

„No tak,“ natáhl se k němu Sirius zase o něco blíž. „Přece sis nemyslel, že ti ublížíme, že ne?“

„Ne, to ne,“ bránil se Harry. „Jenom... uvědom si, že dneska v noci jsem se poprvé miloval, teď podruhé. Chvilku potrvá, než vaše zkušenosti doženu. Spěcháš na mě.“

„Promiň,“ políbil ho Sirius. Něžně se mazlil s jeho rty, pak se odtáhl. „Zpomalím. Vždycky mě zaraž, kdybys měl dojem... A Remy mě taky bude držet zkrátka.“

Harry spokojeně přikývl. Přitulil se ke svému milenci/budoucímu kmotrovi a odpočíval. Po chvilce se zeptal: „Tak, co by podle tebe stálo za zkoušku?“

Pobavilo ho, když se Sirius široce usmál a něco mu pošeptal do ucha. Harry se prudce odtáhl, vytřeštěnýma očima zíral na Siriuse, pak se trochu vyjeveně zadíval na Remuse. „To jde?“ zeptal se. „Myslím... fyzicky. To přece musí bolet!“

„Když jsi neopatrný a bezohledný ke svému milenci, tak to bolí, jako každý neopatrný sex,“ pronesl vlkodlak. Přelezl k Harrymu, objal ho a zpoza jeho hlavy se káravě zahleděl na Siriuse. Ten měl aspoň dost slušnosti, aby provinile sklonil hlavu.

„Nechtěl jsem tě polekat,“ omluvil se Harrymu. „Nezlobíš se na mně, že ne?“

„Nezlobím, ale... Myslím, že tohle si zatím promyslím,“ řekl Harry po chvíli. „Než budu na tohle připravenej – pokud vůbec – budem se milovat normálně, jo?“

„Dobře,“ přikývl Sirius, spokojený, že ho za ty nápady – jako v tomto případě představa, že s Remusem milují Harryho oba najednou – nikdo nezavrhne. Když o tom uvažoval, už se nedivil, že to Harryho tak trochu vyděsilo... On bude ten uprostřed. Možná.


O pár měsíců později

Přiblížily se Vánoce. Harry byl šťastný, ale uvědomoval si, že musí zůstat ve škole a sám. Bez svých přátel, bez svých dvou lásek... James mu už dávno vyprávěl, že Siriusovo opatrovnictví převzali jeho rodiče a jezdí k nim i Remus, protože před dvěma lety zemřel jeho otec. Takže se cítil opuštěný. Hrozící oddělení od jeho milenců mu nedělalo dobře. A když si uvědomil, že může kdykoliv zmizet, protože neví, kolik času mu ten zatracený Obraceč vyměřil... Chtěl být každou minutu s nimi.

Ale nedokázal se jim přiznat s pravdou. Bál se toho, jak by reagovali. A taky ho děsilo, jak to bude po jeho případném návratu. Přijmou ho? Zavrhnou? Budou ho nenávidět, že jim neřekl pravdu? Věděl, že už s ohledem na to, by měl říct pravdu, ale...

Potřásl hlavou. Nemohl. Nechtěl je ztratit už teď. Chtěl je ujistit o své lásce. A když pomyslel na Siriuse, věděl, jak.

Rozhodl se dát svým láskám předvánoční dárek, když tu na Vánoce nebudou. Splní Siriovi jeho 'erotický sen pro tři', jak to pro sebe nazval. Už se téhle praktiky neděsil. Byl z ní nervózní, to ano. Ale když o tom začal víc přemýšlet, rozhodl se něco si o tom přečíst. Po dlouhém zkoumání Siriho dárku, oné Gay-Kámasútry, už neměl strach. Vlastně se docela těšil.

Takže den před Vánočním večírkem, po kterém měli Remus a Sirius odjet, se nachystal a nechal oběma mladíkům na posteli krátký vzkaz, že je čeká v Komnatě.


Poměrně překvapení a zároveň nedočkaví se před večerkou dostavili na místo schůzky. Uvítala je útulně zařízená místnost, velmi příjemná ložnice s velikou postelí. Ale Harry nikde nebyl. Zmateně se na sebe podívali, když vtom si Remus povšiml dveří v rohu. Ukázal na bradou, Sirius pochopil a šel se podívat.

Neslyšně otevřel, nakoukl a pak se na Remuse zazubil. „Koupelna,“ naznačil ústy a začal se svlékat. Remus požádal Komnatu o odhlučnění a taky se rychle vyloupl z oděvu. Společně vešli do koupelny, téměř do běla zahalené párou... Ale Harryho ve sprše nepřehlédli. Stál pod proudem vody, pomalými vláčnými pohyby si z těla smýval pěnu... Oba, vlkodlak i zvěromág, byli jen z toho pohledu pěkně vzrušení.

Pak se Harry otočil. Usmál se, když své milence spatřil. Natáhl k nim ruce, beze slova k němu přistoupili a objali ho.


O pár minut později se líbající se trojice pomalu sunula zpět do pokoje, na rozestlanou, širokou postel. „Řekneš nám, co tě to popadlo?“ zeptal se udýchaný vlkodlak a líp se uvelebil. Přitáhl si Harryho k boku, druhou stranu obsadil Sirius, se širokým úsměvem.

„No, chtěl jsem vám dát vánoční dárek... když tu na svátky nebudete,“ pokrčil rameny Harry. Pak se podíval na Siriho a dodal: „Jak jsem říkal, že si jistou praktiku promyslím... Tak jsem o ní přemýšlel. A docela rád bych... to zkusil. Když slíbíte, že budete fakt opatrný.“

Protože Sirius vypadal, že ho něco praštilo do hlavy, jak zůstal na Harryho nevěřícně zírat, ujal se slova Remus: „Harry... Jsi si jistý, že tohle chceš? Nechci, abys to dělal, pokud máš jen malej dojem, že na tebe tlačíme... Promyslel sis to dobře? Bez ohledu na to, jak nádherný by to mohlo být... Já ti nechci ublížit. Ani Sirius ne.“

„Jsem si jistý, Remy,“ zašeptal Harry a políbil ho. Mladý vlk se rychle rozehřál.

Byl to právě pohled na dva rozvášňující se kouzelníky, co Siria probralo. Rychle se připojil k hrátkám. Něžně ohryzával Harryho citlivé bradavky, zatímco Remus se věnoval ústům. Mladičký Nebelvír se v jejich sevření svíjel rozkoší.

Jak oba postupovali níž a nakonec se začali pečlivě věnovat jeho důkladné přípravě na věci příští, Harry se ozýval stále hlasitěji a po chvíli se už razantně dožadoval, 'aby si ho už zatraceně vzali!' I tak ale oba Pobertové nespěchali. Ani jeden si nepřál zranit svého milovaného druha.


Sirius očekával, že se jejich společný milenec každou chvíli ozve s žádostí, aby přece jen přestali, že ho to bolí, když se pomalu přidával k Remusovi, který ležel na zádech, na sobě Harryho. Nechal Remuse, aby si vzal Harryho první, protože je přece jen v jistých partiích objemnější...

Harry spokojeně vzdychal, když ho jeho vlkodlačí druh opatrně vyplnil a díval se na Siriovu tvář, jak se soustředěně tváří, když na něj přišla řada, aby do něj vnikl. Hlasitě zasténal, když ucítil Siriuse v sobě, ten pocit, jak se tlačil dál, do jeho už vyplněného nitra... Připadal si hrozně zmožený a zároveň plný energie, která jakoby se chystala vybuchnout... Na čele mu perlil pot, opřel si hlavu o Remusovu hruď. Předtím ho pobavil, když namítl na Remyho příkaz, aby si lehl zády na něj, že je přece těžký... 'Vlkodlaci jsou silní' dostal jen veselou odpověď. Tak se spolehl na to, že Remus ví, co dělá a poslechl. O chviličku později už do něj vstoupil Remův silný penis a teď v sobě přijal i Siriho. Uvědomil si, že je neskutečně vzrušený. Nebolelo to, oni ho opravdu připravili dokonale... A možná za to mohl i ten speciální svalový relaxant, co Remus před pár dny uvařil... Merline, cítil se tak plný a naplněný emocemi...

Nehýbali se. Uvězněni nejcitlivějšími části těla v nitru svého křehkého milence nechávali promlouvat o svých pocitech jen své dlaně a rty. Harry se chvěl, roztoužený, natlakovaný, udržovaný na pokraji rozkoše... Po chvíli už to nevydržel. Když Sirius ukončil polibek, zatímco Remus jazykem něžně mapoval Harryho citlivý krk, chlapec udýchaně zašeptal: „Prosím vás... prosím... už... dělejte něco... nevydržím...“

„Můžem se pohnout?“ vydechl Sirius napjatě a zasvítily mu oči.

„Ano!“ zasténal Harry a trhnul svými boky směrem k němu. Remus zdola slastně zavrčel. Sirius opatrně přirazil, Harryho to přimělo k tichému výkřiku.


Nejdřív opatrné, jemné pohyby přiváděly Harryho do čím dál většího varu. Sám se snažil vrtět tak, aby své milence přinutil dorážet prudčeji, nechápal, jak se dokážou tak ovládat, on skoro šílel!

Ale už bylo znát, že jim to sebeovládání dlouho nevydrží a na to se těšil.

Siriovy přírazy se najednou staly prudšími, Remus silně sevřel Harryho boky a sladil své pohyby, Harry hlasitě vykřikoval a pobízel je k rychlosti. Zbrocený potem se svíjel na Remově hrudi, popotahoval svůj nalitý úd a mladý zvěromág zrychloval podle jeho požadavků, bez sebe vášní.

Harry explodoval v dechberoucím orgasmu jako první. Hlasitě zakřičel, propnul se a svalil se na hruď mladého vlkodlaka. Když jeho milenci ucítili, jak se sevřel kolem nich, nevydrželi, jejich vlastní rozkoš je dohnala a svrhla přes okraj za Harrym. S výkřiky, které se slily do jednoho, prudce přirazili a vypustili svou tekutou vášeň do Nebelvírova žhavého nitra.


Harry tiše zasténal. Právě, když se probral ze své postkoitální mdloby, ucítil, jak se do něj vylila horká tekutina jeho dvou milenců. Kdyby ho pořád ještě nesvíral v dlani, tak by tomu nevěřil... Ne, jeho 'malý kamarád' se skutečně znovu probudil, když se v něm kluci udělali, začal opět tuhnout.

„Merline!“ zasténal s nevěřícným vyčerpáním.

„Merline,“ zašeptal Sirius, když si toho všiml. Potěšeně se ušklíbl. Pomalinku se vytáhl z Harryho a sklonil hlavu k jeho klínu, který vyčerpání svého pána nesdílel. Zkušenou péčí svých rtů a jazyka se postaral, aby Harry došel podruhé rozkoše. Jak si všiml, i Remuse to překvapilo, ale nevadilo mu, že se Harry na jeho hrudi znovu svíjí v extázi. Když se uklidnil, vyklouzl z něj a opatrně ho položil (se Siriho pomocí) vedle sebe. Rychle ho prohlédli, ne, žádné zranění neobjevili, přesto Remus Komnatu požádal o lahvičku Bezbolestného lektvaru.

Za chvilku se Harry probral. Jenom na okamžik, ale dost dlouhý, aby sdělil, že se cítí skvěle, moc je oba miluje a je strašně unavený. Pak tvrdě usnul. Pobertům nezbylo nic jiného, než ho obejmout a jít taky spát, nakonec, unavení byli všichni.


Následující ráno se první probudil Remus. Svítalo.

Protáhl se, ale zůstal ležet. Nechtělo se mu z vyhřátého pelíšku, kde se k němu z obou stran tulilo hebké tělo. Byl tak šťastný. Nikdy by nevěřil, že ho po tom, co byl pokousán, něco takového může potkat. Našel životní lásku, dokonce dvakrát, ve dvou úžasných chlapcích... Takhle vesele uvažoval a vychutnával si klid a vědomí, že jeho dvě lásky jsou s ním. I když musí jednoho z nich na několik dní opustit, nebude to navěky.

Znovu zdříml.


Blížila se devátá, Sirius se protáhl jako spokojený kocour a zamrkal. Podíval se vedle sebe, Remus a Harry ještě spali. Chtěl se k nim ještě přitulit, ale ozval se hlas přírody. Povzdechl si a vykulil se z postele, aby si ulevil a mohl se zase zavrtat pod peřinu.

Odbyl si to rychle, v koupelničce, kterou mu zázračná Komnata poskytla a bleskově se vrátil ke svým miláčkům, ti se za tu chviličku jeho nepřítomnosti stulili jeden druhému do náručí. Usmál se a zaplul pod deku.


„Harry? Netvař se, vždyť se uvidíme za pár dní,“ požádal Sirius chlapce, který s podivným výrazem sledoval jeho a Remyho balení na zítřejší odjezd na prázdniny. „Nebude to navěky, ne?“

Harry se posmutněle usmál. V noci sice spal dobře, ale od chvíle, co vstal, měl hrozně špatný pocit. Sklopil oči. Možná má Sirius pravdu. Možná to jen přehání, je zamilovaný a jeho lásky budou daleko od něj...

„To jen, že se mi bude stýskat,“ usmíval se statečně. Poberti se na sebe podívali, pak na něj. Ustoupili od svých kufrů a přešli k němu.

Remus prohrábl prsty rozcuchané černé vlasy, pak chlapce políbil. Harry se k němu žádostivě přitiskl, jakoby se snažil oddálit to, co jeho instinkt cítil přicházet...

„Miluju tě,“ zašeptal mladý vlkodlak, když se konečně odtáhl. Pak se k Harrymu naklonil Sirius. Horký, dychtivý polibek je nechal oba bez dechu.

„Já tě taky miluju,“ vydechl zvěromág, když nabral trochu kyslíku. „Vážně, Harry, nemysli na to, že budeš sám, vrátíme se a budem spolu až do konce věků. Nemysli si, že se mě nějak zbavíš...“

„A já miluju vás oba,“ hodil mu Harry ruce kolem krku a podíval se na Lupina, který se na ně se založenýma rukama usmíval, opřený o sloupek postele. „Budete na mě myslet, že jo?“

„Každou chvíli,“ slíbil Sirius vážně, ale v očích mu hrálo. Pak bez varování strčil do Harryho, až se rozplácl na posteli a rychle vyšplhal nad něj. Jako dravec zaútočil na jeho krk, Harry vykřikl slastí. Všiml si, že je Remus zaujatě pozoruje, dobře věděl, jak ho to bere, dívat se na ně dva. Přesto chtěl Harry u sebe i jeho. Natáhl ruku, mladý vlk to pochopil a přilehl k nim.

Za okamžik už byl Harry bez košile, rozepnuté kalhoty stažené pod boky a jeho dva milenci se činili v jeho klíně stejně, jako o Harryho první noci. Pečlivě cílené, smyslné dráždění ho katapultovalo na vrchol během pár minut. Nebelvírskou ložnicí se rozlehl výkřik rozkoše.


Harry se vzpamatovával z další neuvěřitelné extáze. Pomalým hlazením čtyř chlapeckých dlaní se uklidňoval, tohle vždycky zabíralo, když chtěli kluci Harrymu zlepšit náladu. Mazlení a sex. Škoda, že teď nebyl čas na to, aby se svlékli všichni a úplně... Vlastně měli sotva hodinu a půl na to, aby se připravili na ples.

Takže když po dalších deseti minutách Remus vstal a popoháněl své milence, aby vstali a začali se chystat, sice s brbláním a neochotně, poslechli. Předtím si ještě uloupili pár polibků a pak se každý začal hrabat ve svém šatstvu. Harry ze skříně vytáhl tmavý sametový hábit, který mu před pár dny pořídil Brumbál. Měl zlacené lemování a i když vypadal černě, v záhybech házel tmavě zelené odlesky. K Harryho očím šel perfektně a stejně skvěle mu padl, jak později řekl Remus. Sirius sice měl zelenou spojenou se Zmijozelem, ale na Harrym ji miloval. Doslova, protože když si Harry hábit po rozbalení zkoušel, chvíli si ho prohlížel a pak najednou zamkl dveře a nařídil Harrymu, aby ten hábit sundal. Když ho trochu nechápavě poslechl, kouzlem z něj odstranil šaty a odvedl ho do postele.

Takže když si ho teď Harry připravoval, musel se při vzpomínce na to divoké odpoledne ušklíbnout. Sirius ho pomiloval aspoň ve třech pozicích, než po hodině Remus prolomil jeho zamykací kouzlo a našel své dva druhy, jak se zpocení a udýchaní svíjí na posteli. A protože na otázku, proč nepočkali na něj, Sirius na Harryho kývl, aby se Remymu taky předvedl v tom novém hábitu, vlk okamžitě pochopil a opět ložnici zamkl, aby odvedl svůj příděl orgií.


„Už jsem ti říkal, Harry, o tý starý tradici, chodit pod hábitem nahý?“ zavrněl Sirius, jakmile zahlédl tmavě zelený samet.

„Třikrát,“ odpověděli Harry a Remus zároveň. „A zapomeň na to, nechci nastydnout. Jednou zafouká a já dole prochladnu,“ zchladil ho Harry.

„My bysme tě zahřáli,“ namítl zvěromág a pomalu se blížil k milenci. „A odpadlo by to zdržování s oblečením... Nechceš to aspoň zkusit?“

Harry se podíval na Remuse. „Dělá si srandu?“ optal se ho.

„Co myslíš,“ odvětil vlkodlak pobaveně.

„To bysme z toho večírku nic neměli,“ poznamenal Harry a couval kolem Remuse, když se Sirius moc přiblížil. „Jak tě znám, Siriusi, zatáhneš mě do každýho kouta, na který narazíme. Stačí vědět, že pod tím nic nemám a neudržíš se. Zkus si procvičovat sebeovládání!“ rozhořčil se trochu.

Remus se začal smát, když se jeho první druh zatvářil sklesle a vrátil se k vlastnímu slavnostnímu hábitu.

Jak byli všichni tři rozrušeni, napřed si nevšimli zlaté záře, která se objevila u Harryho nočního stolku. Jak zesílila, všímavý Remus zpozorněl.

„Harry? Něco ti svítí u stolku...“ poukázal, ale jak odtrhl pohled od záře a pohlédl na chlapce, ztratil šokem řeč. Sirius přiběhl k němu a vypadal stejně vystrašeně. Harry se zděšeným výrazem ve tváři se každou vteřinou vytrácel. Díval se na svou průsvitnou ruku, pak pohlédl na své milence. Z očí mu vytryskly slzy. Promluvil, neslyšeli ho, ale... Ty slova: 'Miluju vás', ty rozeznat dokázali. Vzápětí jejich miláček v sametovém hábitu zmizel, stejně jako ona zlatá záře...


Ředitel Brumbál snad nikdy nezažil tak urputný útok na svou pracovnu. Zrovna krmil Fawkese myrhou, když se dveře roztřásly pod hlasitým bušením. Za okamžik se ozvaly i zoufalé výkřiky: „Profesore, otevřete! Prosím! Je to důleži...“

Zbytek už ten hlas za dveřmi nedořekl, stačilo mávnot hůlkou a dveře se rozlétly. Do místnosti vběhli dva rozcuchaní mladíci v nezapnutých slavnostních hábitech. Ten vyšší, obvykle nejklidnější člen spolku Pobertů, na to, že je vlkodlak, měl rozcuchané vlasy a byl vyděšený. Černovlásek, po dlouhé době první Black v Nebelvíru, měl dokonce v očích slzy! Oba působili velice otřeseně.

„Co se stalo?“ zeptal se jednoduše.

„Zmizel!“ vykřikl na něj mladý Black.

„Kdo?“ zeptal se ředitel krátce, i když začínal něco tušit. A už taky chápal rozrušení těchto svých svěřenců, nemohl mu ujít jejich blízký vztah s tím mladičkým cestovatelem v čase...

„Harry...“ zlomil se Blackovi hlas. „Napřed se udělalo světlo u jeho nočního stolku a on začal průsvitnět...“

Brumbál kývl. Myslel si to.

„Pane? Vy něco víte?“ postřehl Remus i přes své rozčilení ředitelův klid. Starý čaroděj si povzdechl. Teď už těm klukům musel něco říct.

„Chlapci... Váš přítel... zmizel domů.“

„Cože?!“ udělali oba najednou.

„Pan Potter sem přicestoval... časem. Ve své době, neřeknu vám které, našel Obraceč času. Zdá se, že právě dnes vypršel čas, který mu zde byl dán.“

„Ne,“ zašeptal Sirius. Vrtěl hlavou, slzy, které doteď držel v očích, mu sklouzly po tvářích. „Proč nám něco neřekl? Proč byl s námi, když věděl, že stejně zmizí...“

„To nebylo jisté, chlapče,“ těšil ho Brumbál. „Protože použil jeden z původních, ještě problematických Obracečů... Mohlo se snadno stát, že v této době zůstane uvězněn. A říci něco, cokoliv se neodvážil, protože jsem ho hned na začátku upozornil, že by mohl nějak pozměnit budoucnost, z níž přišel. Možná natolik, že by se nikdy nenarodil. Tohle musíte pochopit, chlapci. Bylo to velké riziko, něco takového prozradit. Neměli byste se na něj za to hněvat. Já nepochybuji, že jeho city k vám byly opravdové a ryzí.“

„Ale on... patří k nám...“ hlesl najednou Remus. Celou dobu v sobě držel vlastní šok, zaplavoval ho smutek a jeho vlk vyl bolestí nad ztrátou druha, kterého měl tak krátce...

„Je-li vám to souzeno,“ zašeptal ředitel, „znovu se setkáte. Láska je magie, hoši. A máte ještě jeden druhého,“ připomněl jim.

Podívali se na sebe. Věděli, že má Brumbál pravdu... Remus vtáhl svého druha do náruče. Pak se podíval na ředitele. „Pane, myslím, že večírek vynecháme. Teď se nedokážeme bavit. Zůstaneme na koleji.“

Profesor jen přikývl. Chápal je. Když odešli, podíval se na Fawkese. „Víc jsem jim nemohl říci,“ vymlouval se jeho nesouhlasnému pohledu. „Nemůžeme měnit, co se má stát... A myslím, že ti dva jednou budou moc překvapení, až jim dojde, kdo je Harry Potter.“

Fénix se stejně nesouhlasně zavrtěl a zapípal. Pak si strčil hlavičku pod křídlo, že bude spát.

„Jsi nějak malicherný,“ pokáral ho Brumbál pobaveně.

Černo, které Harryho obklopilo, když zmizel z nebelvírské ložnice, se vytratilo. Uslzenýma očima se rozhlédl, byl zpátky.

Na Grimauldově náměstí.

Vzápětí se rozplakal, když to na něj padlo. Cítil hroznou ztrátu, ač věděl, že jeho dva milenci jsou naživu a mají ho rádi, ale... v této době jsou spíš jako jeho rodiče. Už nikdy to nebude takové... Měl pocit, že mu praskne hlava z lítosti a pláče. Tak ani neslyšel volání svého jména, které se blížilo ke knihovně.

A už vůbec si nevšiml, jak se dveře rozletěli a dovnitř vpadli dva muži.


„Harry tě rád uvidí, Remy, nelam si hlavu,“ uklidňoval Sirius svého druha. „V Bradavicích jste si přece rozuměli... Byl jsi jeho oblíbený učitel Obrany. Jakožto jediný, který mu nešel po krku...“ zasmál se.

„Mohl jsem mu ublížit, když jsem si nevzal Vlčí zhoubu,“ připomněl mu Remus. „Na to nezapomínej.“

„Je to pryč, už dva roky a Harry se na tebe vůbec nezlobil, probrali jsme to. Tak už pojď,“ popadl ho za ruku a táhl ho sebou z kuchyně, kam se právě přiletaxovali. „Harry! Jsme doma!“ zakřičel do ticha domu. Chvilku poslouchal, s pohledem na Remuse pokrčil rameny. Ten se ale zarazil, zaposlouchal se... A vyrazil. Sirius ho jen nechápavě následoval... a užasl stejně jako on, když otevřeli dveře do knihovny a na zemi před regálem uviděli hromádku tmavě zeleného sametu se zlatými lemy a černovlasého chlapce, jak zoufale pláče. Nevěřícně se na sebe podívali. Oba si vzpomněli...

„To není možné...“ zašeptal vlkodlak. „To přece není...“

Vzlykající hromádka neštěstí ho asi zaslechla, protože zvedla hlavu.


„Bože,“ hlesl jenom, když viděl udivené tváře svých milenců. Z očí mu vytryskly další slzy. Schoulil se do klubíčka, tak moc se bál, co přijde... Budou ho nenávidět? Jak moc jim svým zmizením a lhaním ublížil?

Naprosto strnul, když ucítil známou vůni a těsné objetí. Remy? Vystrašeně se podíval na Siriuse... a nevěřil svým očím. On úplně zářil! Nevydržel a podíval se do očí i vlkovi. Jantarové studny hřály a zlatavě se třpytily štěstím.

„Harry,“ zašeptal Remus šťastně. V tom nadšeném zavrnění Harry vycítil vlka, svého druha... svůj osud. Prudce ho objal, až málem skončili na podlaze.

„Tys nám dal,“ šeptal mu Remus do vlasů. Pak pokývl na Siriuse, ten se pousmál, trochu nejistě. Uvědomil si totiž, že v této době se s Harrym znají jinak... Dívají se na sebe jinak. Co to může znamenat pro jejich vztah?

Přesto se odvážil otevřít náruč pro Harryho. Ten toho využil, ale se stejnými rozpaky. Objal kmotra(?) kolem pasu a položil mu hlavu na rameno.

„My dva asi budeme potřebovat víc času,“ pronesl moudře Sirius a políbil Harryho na čelo. Chlapec jen mlčky přikývl. Držel oči sklopené, jen na moment pohlédl Siriovi do očí... a okamžitě si vybavil, co s ním vyváděl před dvaceti lety... a zrudl jako rajče.

„Nemyslím, že to bude moc dlouho trvat,“ myslel si vlkodlak a objal je oba. „Zvyknete si. Pro nás s Harrym je to snadnější, protože cítíme volání Pouta. Jsme si souzeni, naše magie spojila nás tři dohromady a určitě nám pomůže ty rozdíly překonat.“

„Opravdu tomu věříš?“ zeptal se Harry nejistě. Pohlédl na Siriuse. „Já nechtěl odejít. Miloval jsem vás, miluju vás i teď, jen...“

„V pořádku, Harry,“ uklidňoval ho Remus. „Za to, co se stalo nemůžeš... A chápeme, žes nemohl nic říct. Mluvili jsme s Brumbálem, tehdy po tvém zmizení.“

„Aha... A proč to mezi námi nefungovalo ve třetím ročníku?“ zeptal se Harry přímo, ač poněkud mimo mísu.

„Možná proto, že v minulosti jsi byl starší, než ve třetím ročníku,“ mínil Remus. „Tyhle věci nejsou vůbec probádané, těžko říct, jak to vlastně funguje... Víš co, odpočineš si, jsi moc rozrušený. Promluvíme si, až budeme všichni klidnější.“

„Znamená to...“ Harry se neodvažoval pokračovat, ale v jeho očísh se dala číst strašná nejistota.

Remus si povzdechl, sklonil se a poprvé za život políbil mladíka o tolik mladšího, než je sám. Jen lehce, něžně, ale dost pevně na to, aby Harry přestal pochybovat. Pak ho pohladil po tváři.

„Nepřestaneš být můj druh, Harry,“ šeptal. „Jako nikdy nepřestal Sirius. Jen je tohle... prostě hodně zvláštní situace. Musíme si o tolika věcech promluvit, stanovit nová pravidla... Bude to složitější, než ve škole.“

Harry chápavě přikývl.

„Já vím, jenom... vás nechci ztratit,“ podíval se na oba. „Vás oba.“

„My víme, štěně,“ poškádlil ho Sirius. „Však to zvládneme. Spolu můžeme zvládnout všechno.“

Harry věděl, že má pravdu, že ji oba mají. Stál před nimi složitý úkol, ale nebál se. Nakonec, čekala ho víc než sladká odměna.


Všichni tři si ještě ten večer sedli kolem kuchyňského stolu a probrali to. Mluvili upřímně a to jim pomohlo stanovit nová pravidla partnerského vztahu. Stejně jako před lety, Harry a Sirius respektovali, že jsou oba Removými druhy a nežárlili na sebe. Oba cítili, jak je magie k sobě táhne, ale jisté zábrany, způsobené jejich dosavadním vztahem v současnosti, jim pořád bránily podlehnout nutkání.

Pokud šlo o Remuse, Harry žádnými zábranami netrpěl. Snadno si atraktivního vlkodlaka přeorientoval z někdejšího profesora na 'chlapa, kterého prostě miluju,' takže když na sebe o předvánoční noci narazili v koupelně, prostě ho svedl. Ten večer Remus odnesl Harryho do jeho a Siriovy společné ložnice a se svolením jejich druhého druha – který se jen díval – ho nádherně pomiloval.

Ke konci prázdnin už se Siri a Harry otrkali natolik, že se často objímali a když noc před odjezdem do školy došlo na první polibek, dalo Remusovi nakonec práci je od sebe odtrhnout.

Do Bradavic se Harry vrátil šťastný. Věděl, že není sám a je milován, dvěma úžasnými muži, vlkodlakem a zvěromágem. Věděl, že s nimi prostě musí dokázat všechno. S nimi, kvůli nim a pro ně.

Komentáře

Celkem 2 komentáře

  • Kilia Ice 23.06.2017 v 08:52 Som rada ze tato poviedka nezmizla. Milujem ju. Takýchto je veľmi málo :D a Vitaj na Infoblogu :D :D


  • xlovexx 27.06.2017 v 07:03 moc pekna povidka! a pro me netradicni par :)


  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?